Legenda o jazyku

Tohle je přesně jedna z těch knih, u kterých je mi líto, že nejsou tolik propagované a jsou tak málo vidět, protože zrovna tento titul by si podle mého fakt zasloužil větší čtenářskou pozornost. Jedná se o silný příběh z doby totality v Československu a na osudech čtyř vysokoškoláků ukazuje fungování tehdejšího policejního aparátu namířeného proti lidem, kteří si dovolili uvažovat jinak, než je tomu chtěla naučit vládnoucí strana. Děsivé, smutné, bezlítostné - takové mi toto čtení přišlo. Zároveň se autor velmi značně zabývá kultem svatého Jana Nepomuckého (jak již napovídá název), jehož ostatky jsou v průběhu knihy podrobovány odbornému zkoumání. Na tomto příkladu zas autor poukazuje na rozpory vedené mezi stranou a církví, resp. i vírou samotnou, která nebyla režimem podporována (spíše naopak). Mimo jiné se zde také poukazuje na jev, kdy zapálení soudruzi měli tendence si některé historické události interpretovat k obrazu svému (resp. k obrazu stranické ideologie), což mi přišlo také svým způsobem děsivé. Tento titul rozhodně doporučuji, pokud vás v literatuře zajímá, jak je zpracován život za minulého režimu. Byť jsem sama tuto dobu nezažila a nemohu tak soudit na základě vlastní zkušenosti, kniha na mne přesto působila hodně realistickým a autentickým dojmem, pokud to tak mohu nazvat. Sama hodnotím vysoko, byť tedy ne plným počtem hvězd - jednu hvězdu jsem ubrala proto, že jsem z počátku měla občas trochu problém se začíst, ale to je určitě chyba u mne, ne u knihy. Protože ta je jinak vynikající.

Proč dávám plné hodnocení: - Velice věrohodným způsobem zachycená atmosféra vysokých škol v sedmdesátých letech, studium hlavních hrdinů je popsáno s překvapující autentičností (jména přednášejících na oboru historie filozofické fakulty UK, s výjimkou smutné postavy vyučujícího, jsou skutečná), - kniha evokuje normalizační atmosféru přetvářky a malých hrdinství bez přehánění, - velmi povedené a působivé propojení středověkého příběhu umučeného Jana Nepomuckého s hodně uvěřitelným příběhem studentů, - dvě časové roviny (70. léta a současnost) dodávají příběhu hloubku a tragičnost, v závěru zaujme i osobní příběh utajeného vypravěče, propojeného s minulostí přes osobu Tetičky, tyto příběhy se v závěru spojí, ale jen částečně, s malým otazníkem v závěru, - plus za československé reálie (slovenský autor, děj se odehrává ve federální Praze), - občas lehounce ironický styl a dění okolo filozofické fakulty UK mi připomněly dalšího výborného autora, Radoslava Nenadála, - celkově popadlo za srdíčko, a to nejen proto, že tu dobu pamatuju.