Leather & Lark

Tak tohle bylo… překvápko. Myslela jsem si, že vím, kdo je Lark a Lachlan. Nevěděla jsem vůbec nic. Dva pohledy fungují skvěle, jen jsem se uprostřed trochu zasekla a přemýšlela, jestli chci pokračovat. Pokračovala jsem. A ano, varování na začátku knihy není jen ozdoba. Některé scény jsem fakt nepotřebovala vidět ve své hlavě. Nelituju. Jen si to asi znovu nedám. „Jestli mám v břiše motýly, tak jsou ozbrojení, protože mám pocit, že mě zevnitř krájí.“

Tak za mě rozhodně povedenější než první díl. Děj mě bavil, pomalejší tempo mi vůbec nevadilo a tentokrát mi fungovala i chemie mezi hlavní dvojicí. Lark i Lachlan mě bavili a oba pohledy mi přišly uspokojivé. U Lark mě trochu mrzelo zpracování její úzkosti z uzavřených prostor. To, odkud její problém pochází, autorka vysvětlila – její minulost se skříní dává smysl a člověk chápe, proč u ní podobné situace vyvolávají tak silné reakce. Jen bych uvítala mnohem detailnější popis samotných atak. Většinou vidíme, že začne brečet, schoulí se do klubíčka a propadne panice, ale už se toho podle mě moc nedozvíme o tom, co přesně v tu chvíli prožívá, co se jí odehrává v hlavě a těle nebo jak její úzkost vlastně funguje. Přijde mi škoda to nechat tak trochu na povrchu, protože právě tady byl podle mě prostor pro mnohem hlubší psychologické vykreslení. Lachlan mi jako typ chlapa sedl mnohem víc než Rowan. Mně osobně je sympatičtější ochranitelský chlap, který se o svou ženu stará a dává jí pocit bezpečí, než někdo, jehož dominance spočívá hlavně v rozkazování a potřebě mít všechno pod kontrolou. Lachlan přitom vůbec nepůsobí slabě – právě naopak. Tahle kombinace síly, péče a ochranitelství mi byla hodně sympatická. Bavily mě také vtipné konverzace a některé hlášky jsem si opravdu užívala. A Ethel? Zlatá tetička. Takovou bych klidně brala taky. Ta byla naprosto bombastická. A sexuální scény? Ty byly za mě přesně podle mého gusta. Rozhodně jsem si je užila a bonusová kapitola byla za mě úplný vrchol. Vlastně mě na ní bavila hlavně jejich vzájemná důvěra a to, že Lachlan dokázal v určitou chvíli přenechat kontrolu Lark. I když šlo svým způsobem o trest, do jejich dynamiky mi to zapadlo a nepřišlo mi to nijak mimo charakter. Naopak mě bavilo vidět další stránku jejich vztahu a to, že si mezi sebou dokážou nastavit hranice a zároveň si navzájem důvěřovat. Celkově jsem si Skřivana & Řemene užila víc než Kavku & Řezníka. Pořád mám svoje výhrady k tomu, jak autorka pracuje s psychikou postav, ale Lark a Lachlan mi jako dvojice sedli, jejich chemie za mě fungovala a tentokrát jsem si kombinaci romantiky, humoru, vražd a sexu užila opravdu hodně.