Last Bus to Woodstock

Tak mě zase trudoš odhalil. Přesně u takových jako já má autor vyhráno. Někdy sice oceňuji logičnost vyšetřování, jindy (jako tady) si ale oblíbím hlavní postavu a tak trochu kašlu na to, jak vyšetřování vede, protože mě baví dialogy a styl psaní. Musela jsem přehodit v hlavě výhybku z mladého a milého Morse (s několika sériemi Endeavoura jsem strávila v létě hodně příjemných hodin) na toho starého (tedy spíš středněvěkého), už trochu otráveného a nedůtklivého; Lewis je mu dobrým protipólem i zrcadlem. Půlhvězdičku bych ubrala za milostnou linku, já se vždycky u vyznání lásky velkými slovy ošívám, ale půlhvězdičku zase vracím za příslib dobré četby, majíc před sebou všech dalších 13 dílů. Paráda.

Standard detektivního žánru, bez radikálních chyb, ale i bez nějakých zásadních překvapení. Ovšem v postavě inspektora Morseho se skrývá natolik osobitý mrzout, že podobného těžko pohledat. Nikomu se nepodřizuje, nikomu nenadbíhá, nikomu nepřizná žádnou chválu. Správný alkoholik a tak trochu nervák. I popichování mezi ním a vyšetřujícím policistou, který mu dělá jakéhosi Watsona, je kouzelně sympatické. Nic to však bohužel nemění na tom, že zápletka ničím nenadchla. Zdlouhavé pátrání po totožnosti mrtvé dívky a následné nekonečné kombinování kdo s kým a proč, místo pracování s konkrétními stopami, to není nic pro mě. Neznamená to však, že by šlo o odfláknutou práci - naopak, tahle kriminálka patří mezi ty, kde na konci vše zaklapne na své místo a nic nezůstane nevysvětleno. Navíc krátký rozsah zaručuje, že na nudné prostoje v podstatě není moc prostoru. Takže všechno je to o tom, jestli vám sedne jazyková stylistika nebo ne, a v případě že ano, má u vás Colin Dexter snadno vyhráno.