Píšu tyto věty, abych zaznamenala onu zlomovou chvíli, kdy se z mého respektu vůči českému malířství stal zájem o něj. A to právě kvůli této knížce, jež nastiňuje na necelých sto stranách život patnácti osobností. Vděčná jsem zejména za dvě ženská jména – Amálii Mánesovou (str. 15) a Zdenku Braunerovou (str. 89). Medailony jsou to krátké, pravda, rozdělené do mnoha odstavců a nadýchané velkým řádkováním, ovšem protkané citacemi z korespondence a pamětí, za to autorce dávám pomyslné plus. A hned další pak za jmenování vždy několika konkrétních děl, které mě nutily usednout k vyhledávači a prohlížet… Už proto nechci u téhle ne-učebnice šetřit s hvězdičkami. Doporučuji. :-)

Kniha mne věru nenadchnula. Což jsem mohla tušit už z předmluvy. Působilo to na mě spíše jako pohádky a vyprávěnky o českých malířích, jen málokdy s nějakou informační hodnotou..