Za prozaickým názvém Laskavé bohyně je ukryta koncentrovaná hrůza a děs doby ne dlouho minulé. Doktor Aue, incestní bisexuál, v běžném životě nevýrázný a sečtělý inteligent, ovšem v SS pro svou houževnatost a pedantský přístup poměrně oceňovaný, stoupá po kariérním žebříčku, pomalu, ale jistě. Aue jako přeživší nudící se Francouzský podnikatel provede čtenáře válečným Polskem, Ukrajinou, Stalingradem, Maďarskem až do posledních dní Berlína. Nezaujatě popisuje likvidaci lidí, suše sděluje jejich počty, jako by se bavil o houskách na pultě. Čísla jsou obrovská a děsivá až nepředstavitelná. Knihu nelze číst, na jeden zátah, musel jsem si dělat přestávky, ale nakonec jsem ji udolal. Nějak nevím, zda knihu doporučit, nebo ne. Platí ovšem to, že kdo knihu přečte, tomu v hlavě zůstane dlouho...

Skvělá kniha. Dějiny holokaustu, válka na východní frontě, pád Berlína, vyšetřování vraždy, incestní láska, temné sexuální fantazie, kavkazské národy, spleť nacistické byrokracie - je tu tolik zajímavých témat, že jsem vůbec nestihl nudit. V rozpacích jsem snad jen z několika momentů spisovatelské svévole, která překračuje hranice uvěřitelnosti. Kromě toho je to ovšem také pěkně hnusná kniha. Při čtení jako by na mě vždycky padla tlustá deka. Ale zároveň jsem se pokaždé svým způsobem těšil na další dávku. Podobně jako hlavní protagonista Aue, i já jsem měl pocit, že při tom něco důležitého pochopím. Jak vůbec mohlo dojít k něčemu tak hroznému, jako byl holokaust? Jak mohlo pár tisíc členů Einzatzgruppen vyvraždit přes milion lidí, většinou žen a dětí, a po válce se zase začlenit do normálního života? Jakou vinu má národ, jehož státní mašinérie pracovala k tomuto cíli, a přece všichni bojovali za konečné vítězství s pocitem dobře splněné povinnosti? Knížka nám neodpoví, jsou to přece paměti esesáka, který nechová výčitky svědomí. A přece můžeme pochopit mnohé, protože vidíme, jak tehdy lidé mysleli. Dokonce je to hotová encyklopedie postojů k takové, jak se říkalo, “Schweinerei”. Pokud ale od jejich vysvětlení nedokážete udržet odstup, strhnou vás do naprostého morálního bahna a z následující deprese se jen tak nevyhrabete. Trochu mi to připomíná Zločin a trest, tentokrát ovšem bez trestu. Vraždy, hrůza, horečky, blouznění, nakonec se tu mihne Soněčka, ale Raskolnikov se nezačne kát. Možná je škoda, že Aue je znázorněn jako vyšinutý sexuální deviant, protože dost dobře by na jeho místě mohl být někdo “úplně normální”. V jistých historických situacích stačí, když se člověk prostě jen zapojí do systému. Krutá pravda je, že v podobné situaci by se zřejmě zachovala většina z nás stejně a dokud jí nemusíme čelit, můžeme se jen rozpačitě ptát, zda bychom nenalezli více odvahy.