Guten tag. Clemens Setz je z Austrie, takže je poloviční Australan. Zda zná Mela Gibsona netuším, ale knížky mu jdou tak půl napůl. V téhle povídkové sbírce se na to jde z vostra, takže kdo nemá rád pálivý, měl by vynechat. Stejně tak by tuto knihu neměli číst vegetariání, protože pár povídek je o sado-maso a dalších zvířeckostech. Když sousedíte se Slovenskem, tak se to prostě holt projeví. Některý povídky byly dobrý, některý o ničem a většina chtěla až zbytečně moc šokovat. Já jsem ale kluk z vesnice, takže mě moc věcí nešokuje. Takže po důkladné analýze hodnotím 7,21 body z 11.43.

Máloco ve mě vyvolalo tak hořkosladké škleby a znepokojující pocity jako Láska za časů Mahltstadtského dítěte (a věřte, kniha je motivově různorodá, ale o žádnou lásku tam nezavadíte ani náhodou). Setz se s tím vážně moc nepáře - popisuje hnusy, menší i větší, poštrachané vztahy rodinné i pracovní, deprimující předměty, skličující situace, morbiditu, obscenitu, sklíčenost i naprosté zoufalství. Naprostá většina povídek postrádá důraznou pointu, ale v tom skví jejich síla - člověk má po přečtení takový vágní pocit, který ale doprovází jistota, že se něco nestalo podle představ. Absurdita je mnohdy enormní (tak jasný, najdete doma nahou ženu a strčíte ji za topení!), ale vždy vyvážená, fantaskno je omezeno pouze na představy a bludy. Zdůraznil bych taky docela časté prázdné nucené dialogy, které výtečně navozují atmosféru zneklidnění, že tady něco neklape (zejména u poslední povídky, kterou považuji za nejzdařilejší). Setz metaforicky čtenáře taky nešetří, ale dokáže je vyjádřit na skromném prostoru, to dokazuje nejkratší povídka, která se vešla na zadní stranu přebalu, i samotné výrazy: Její rozcuchané vlasy mu připomněly způsob, jak v mládí kreslíval ptačí hnízda nebo vrcholky stromů. Někde motivy překračují mé meze nechutnosti a odpornosti, třeba psychosexuální ohavnosti (v na potvoru nejdelší povídce) byly na mě trochu moc (za což si ostatně můžu sám, mám bejt drsnej hoch). Nechal jsem se nachytat na ty vymyšlený citáty, to byla podlá leč! Ale že se divím: Ležel tam rychlostí 29.67 kilometrů za vteřinu. A osobně taky musím patřičně chvalně pokývat hlavou nad první povídkou, kde je výborně ztvárněno, jak se i zdánlivé banality mohou promítnout do nočních můr: ...otevřené garáže s pokaždé stejnou olejovou skvrnou na podlaze, přetékající kontejnery, třínozí psi anebo – ještě hůř – zastávky, kde člověk jako by byly uvázán pod širým nebem; potom jednotlivosti, zohýbaný příbor, palčáky s hnědým lemováním, zrnka posypového štěrku v mokrých otiscích bot na kuchyňské podlaze, vyhořelé telefonní budky, křoviska páchnoucí močí, v nichž přesto sídlí stovky vrabců... Jednotlivě nejperfektnější povídky jsou za mě podivná váha před vchodem domu, matky v podchodu čekající na zákazníky a již jmenovaná nahá mrtvá žena v domě, kterou jednoduše stačí zakrýt kobercem, na něj dát stůl a jak by řekl Pat a Mat - A JE TO! Pozoruhodný je i faktografický kus Malá hnědá zvířátka - vřele doporučuji poslechnout Like monkey in a zoo, jež je tam jmenovaná. Gustovní ochutnávka rakouské současné literatury, byť se jedná o pekelně nechutná sousta, tak mají lahodný extraordinérní dozvuk, který jasně převyšuje.