Láska posledního magnáta

Okouzlující torzo. Napůl dokuromán o praktikách v předválečném Hollywoodu, napůl romantická komedie. Producent Stahr, vypravěčka Cecílie, rozpolcená Kathleen, noční moře, klepy a intriky, vyráběné sny - a Fitzgeraldův podmanivý jazyk.

Řekl bych, že co se příběhového toku týče, je to snad i lepší než například Velký Gatsby a je velká škoda, že právě toto dílo je to nedokončené. Podle poznámek, které autor zanechal je zřetelné jak se měl příběh ubírat a je mi skutečně líto, že smrt je k umění někdy tak krutá a nedala Fitzgeraldovi dost času, aby dokončil co začal.

Dovolím si začít jednou kratičkou citací z Tolkienovy Ságy o Sigurdovi a Gudrún: „Před věky v počátku prázdnota zela vln ni vrchů vzdutých nebylo;…“ Právě taková prázdnota zeje i v této knize. V životě jsem nečetl něco, co by bylo tak okatě nedokončené. Přemýšlel jsem jaké přirovnání bych k tomu užil, tak nakonec asi toto: Kniha připomíná zpřetrhanou síť žil, ze kterých uniká krev. Vy víte, že kdyby žíly nebyly zpřetrhané a vedly tam, kam vést mají, vytvořily by dokonalý, krásný mechanismus, takto je na ně však pohled akorát tak tragický. Jedná se o mou první Fitzgeraldovu knihu a musím říct, že jsem si to, ač text stěží můžeme nazývat knihou, užil. Fitzgerlad používal příjemný jazyk a psal velice zajímavé postavy. Všechno je v knize však dosti polovičaté. Ani jedna kapitola na mne nepůsobila dokončeně, některé pasáže by si jednoznačně zasloužily být dopilované, myšlenky dotažené. (Jako například banalizace krásy, kritika konzumu atd.) Ale stejně si myslím, že kniha za přečtení stojí. Je v ní cosi zvláštně poetického uprostřed toho všeho, jak by mnozí řekli, bezduchého kapitalismu.