Láska, duše a francouzská kuchyně

Ne že by to byla špatná kniha. Ne že by tam nebyla spousta krásných myšlenek, ale celému tomu, jak je to napsané, nějak nevěřím. A ta víra nemá vážně nic společného ani s uvedenými kvalitami a ani s dalšími rozumově uznatelnými důvody. Přijde mi daleko uvěřitelnější filozofující kuchař, vždy připravený debatovat o hloubkách vesmíru na příkladech zeleniny, než autor, který mi chce namluvit, že jeden den stojí jako hromádka neštěstí poté, co jeho přítelkyně bouchla dveřmi a druhý den sype z rukávu podobná vesmírná moudra. Báseň na závěr to jen dorazila, pro mě by něco takového byl důvod utéct hodně daleko. Muži, kteří moc filozofují a mluví, jsou skvělí přátelé, ale příšerní partneři. Pokud se navíc dočtu, že autor je zaměřený na náboženství a duchovní publikace, tak myslím, že jen chtěl přijít s něčím novým, co by mu lidi „zbaštili“. Dobře – proč ne? Konec konců stejně málo můžu věřit francouzskému letci, který havaruje v poušti a potká chlapce, který po něm chce, aby mu nakreslil beránka, a přece ten příběh může ovlivnit můj život. Přesto dávám 4 a doporučuji. Protože zmoudření je krásná a prospěšná věc a je úplně jedno, kde a jak nás potká. Jde přece o ty myšlenky, ne? Kniha bude při nejbližší příležitosti „zapomenuta“ ve vlaku. Ať slouží ☺

Zkraje mně čtení velmi bavilo, v půlce jsem zjistila, že mně to vlastně nudí a dočetla jsem to jen proto, že je to krátká knížka. Asi jsem ji četla ve chvíli, kdy jsem na tento druh literatury nebyla správně naladěná.....