DragonLance Lasičkovo štěstí

Po naprosto zpackané Legendě o Humovi, která se skládala jen z maglajzu plného zmateného běhání po lese a po novele o Minotauru Kazovi, jenž bylo jen nudnou tuctovkou na objednávku, přišlo v mém čtenářském pořadníku Legend Dragonlance na řadu Lasičkovo Štěstí, které je úplně jiná káva. Michaela Williamse očividně bavilo knihu psát. Je plná literárních a zábavných slovních obratů a detailů, které vyprávění pořádně osvěžují. Navíc hlavní hrdina je podlý, křivácký srab a ne "prostě dobrý" hrdina bez bázně a hany. Takže zde sledujeme jeho duševní vývoj a uvěřitelný přerod v částečného hrdinu. Veškeré jeho jednání a proměny osobnosti tak sledujeme s napětím. Příběh je vystavěný tak, že mě neustále zajímalo, co přijde dál, není zde mnoho slabých míst (některé popisy a úseky šlo zkrátit a vynechat, ale není to nic dramatického) Takže příběh je zajímavý, ne příliš komplikovaný a srozumitelně napsaný. Nikde se v něm neztrácím (což bylo u Kaze a u Humy běžné), navíc odsýpá a nenudí. Postavy byly zajímavé tak akorát, aby u příběhu udržely pozornost. Tohle je jedna z těch vážně lepších knih Dragonlance. Rozhodně mě bavila mnohem více než původní slavná trilogie Kronik. A vlastně v podstatě více, než zatím cokoliv jiného z tohoto světa. Tohle byl vážně příjemný fantasy zážitek. O to více, že vzhledem k úrovni většiny knih Dragonlance, jsem od Lasičkova Štěstí mnoho nečekal.

Tady jde trochu o anti hrdinskou fantasy. Příběh už jednodušší snad být nemůže a neděje se zde nic zásadního, nebo výrazného. Nicméně, Williams má velmi příjemný literární styl a knížka se četla mnohem lépe, než Bouřný meč!

Klasická oddychovka, konec byl na mě trochu moc hrr. Četla se mi lépe než ostatní knihy ze série, ale nebylo těžké děj předvídat. A Galen také není moc povedeně vytvořený lump. Takový Althalus od Eddingse je vystižený mnohem lépe a člověk spíše chápe jeho nutkání i záměry.

Tady jde trochu o anti hrdinskou fantasy. Příběh už jednodušší snad být nemůže a neděje se zde nic zásadního, nebo výrazného. Nicméně, Williams má velmi příjemný literární styl a knížka se četla mnohem lépe, než Bouřný meč!

Tento díl je spíše oddechovou četbou, od které nečekáte žádné zázraky, silný příběh ani extra sympatické postavy.. Přesto se (až na některé zbytečně protáhlé pasáže) kniha čte poměrně dobře;)