Lampička

V dětské literatuře je kniha Lampička od Annet Schaap nejen zdrojem zábavy, ale i inspirací k učení a růstu. Příběh o Lampičce, dívce žijící v majáku, otevírá dětem brány do světa plného dobrodružství, přátelství a objevování vlastní identity. Skrze tuto kouzelnou knihu se děti nejen pobaví, ale také se učí empatii a toleranci vůči odlišnostem. Autorka nás nejenom zasvěcuje do dobrodružství s piráty a mořskými pannami, ale také nám odhaluje nitro jednotlivých postav. Sledujeme, jak se lidé vyrovnávají se složitými situacemi, hledají odvahu čelit svým obavám a rostou díky přátelství a vzájemné podpoře. Lampička, jako hlavní postava, symbolizuje odvahu a sílu charakteru, která nás může inspirativně vést k tomu, abychom čelili vlastním výzvám s hlavou vztyčenou. Její dobrodružství nás provází skrze různé emocionální vrstvy, které nám pomáhají lépe porozumět sobě samým a světu kolem nás. Jedním z hlavních témat, které mě oslovilo, byla otázka identity a přijetí. Je to téma, které rezonuje s mnoha čtenáři, bez ohledu na jejich věk či zkušenosti. Je to připomínka, že každý z nás má svůj vlastní příběh a svou vlastní cestu, kterou musí projít. Ačkoli se můžeme setkat s mnoha různými lidmi na naší cestě, důležité je si uvědomit, že v každém z nás je schopnost být odvážným a milým. A že je důležité přijmout a milovat sami sebe takové, jací jsme. “Lampička je tak nejen krásným příběhem k přečtení, ale také cestou k poznání a sebepoznání, která nás provází po celý život.

Knížku jsem přečetla rychle, protože byla hodně napínavá. Už dlouho jsem nesáhla po dětské dobrodružné literatuře (zajímalo mne, pro jakou věkovou skupinu bude a po přečtení ji zařadím do té prostřední, i když si nevzpomínám, že by byl zmíněn věk hlavní hrdinky). Lampička a Rybička - ale pozor, žádné čtení pro mrňata, dějí se tam i dost ošklivé věci. Trochu mě na konci zarazila věta o "takové normální práci " pirátů, ale to děti při čtení asi trápit nebude. Kdyby u nás vyšla s původními ilustracemi autorky, byla bych za dětské čtenářky a čtenáře raději. A to ilustrace J. Janíčka miluji, zejména u obálek beletrie pro dospělé (třeba se pletu, ale mám pocit, že děti jeho tvorbu tak neocení).