Labyrint záhad

Tohle je moje první knižní setkání s panem Arnoštem Vašíčkem. A jsem celkem zklamán. Příběhy vně knihy nemají žádný pořádný tajemný podtext. Vše je psáno, jako by se pan Vašíček bál do toho více rýpnout. Je v tom cítit snaha nikoho moc neurazit a držet se jen jako pozorovatel, který nepřidá moc svých závěrů. Vlastně je kniha kopírovaná slovo od slova, toho, co je na ČT1 vysíláno pod stejným názvem, tedy Labyrint záhad. Z knihy a jejího obsahu se tak vlastně vůbec nedozvím nic nového. Ani fotografie nejsou moc věrohodné a spousta z nich je jen fotomontáží nebo je na nich zachycena připravená situace nebo jen pokus navodit to, o čem se v některém z článků píše. Utvrdil jsem se vlastně v tom, že je dobré vidět Arnošta Vašíčka živě na přednáškách, ale ignorovat produkt placement, který přednášky doprovází. Malá ochutnávka: Příběhy lidí, kteří tvrdí, že přišli do styku se zemřelými, ale jasně naznačují, že definitivní rozluštění záhady spojení se záhrobím musíme hledat především sami v sobě.............. Jediné co mě na obsahu knihy zaujalo, je příběh Radhoště. Příběh vstupu pod Radhoští, kde je uložen zlatý poklad i se sochou Radegasta, se velmi podobá příběhu....jednoho Prstenu, který vládne všem. Vstup do hory z jednoho ze tří vchodů střeží drak, druhým vchodem je studna, (ta do které, tuším Smíšek, shodí tu kostru), klíč k hoře hlídá černý pes (Jackson měl nějakou chobotnici) povrch Radhoště je z Godulského pískovce (to zní tak strašidelně) a i Radegast se zde objevuje.(Tolkien měl Radagasta) a pár dalších maličkostí se velmi schoduje. Kam na to pan Tolkien chodil, když mi to máme za humny i s drakem? Z knihy jsem nevyjmul ani jeden citát, protože vše v knize jsou spíše citáty jiných osob, než pana spisovatele.

Kniha mě moc nepotěšila. Hodně záhad bych zařadila spíš do části fantastické, některé i "fantasmagorické". I fotografie jsou nevěrohodné, autor přeskakuje ve vyprávění z jednoho místa na druhé, takže četbu jsem si taky moc neužila. Další knihy od autora už vyhledávat nebudu.