Kyselé bonbony

„Čtyři měsíce poté, co se poprvé setkal s chlapcem ve Walmartu, vypadl Philu Pendletonovi poslední zub.“ Zrnka temnoty vyprodukovala již šest příběhů od různých autorů. Toto je v pořadí sedmá povídka v této sérii. A mohu říci, že zatím je to jeden z těch lepších příběhů. Kyselé bonbony se mi velmi zamlouvaly. Je to příběh tajemný, hororový a smutný. Kelan Patrick Burke se mi trefil do noty. Mám rád tyhle příběhy, kdy si vás někdo svou vůlí totálně podmaní a manipuluje s vámi. Navíc je to okořeněno neznámou dimenzí, či snad jinou alternativou, než pozemskou. Ano, je v tom tak trochu cítit Stephen King, ale tohle má prostě své kouzlo a tak se to dá přehlédnout. Malá ochutnávka: Poté co si Phil v koupelně opláchl obličej a prohlédl zlobra v zrcadle, zamířil do obývacího pokoje a popadl jednu borovicovou židli s tvrdým opěradlem. Bez jakékoli snahy zůstat zticha, protože v tak pozdní fázi se to stejně jevilo zbytečné, zvedl židli nad hlavu a třískl s ní o dřevěnou podlahu. Potřeboval tři rány, než se jedna z noh uvolnila, a právě s třetí ranou zhasla světla, takže se dům ponořil do temnoty. Od začátku je to napínavé, neuvěřitelně uvěřitelné a smutné. Hlavního hrdiny je vám líto, ale na druhou stranu mu fandíte a obdivujete ho. Máte ho rádi hlavně díky tomu, že svůj úděl ve hře vyšších mocností - svůj úkol - přijal. Smířil se s ním a snaží se o možnou záchranu. Přitom mu nejde o sebe, ale o další nástupce, kteří by po jeho odchodu mohli zaujmout jeho místo. A tomu se snaží ze všech sil zabránit. Je to kruté dobrodružství a čte se to s jistím napětí a očekáváním konce. Ten sice nepřekvapuje, ale dokáže s přehledem dovést příběh do zdárného a uspokojivého finále. Citát: Takhle to teď bude? Jsem vězeň ve vlastním domě, ve vlastním životě?

Úděsné, děsivé, znepokující. Kyselé bonbony- až hrůzný kratičký horor.