Nástup nové básnické sensibility - tak je nazývána generace beatniků 50 - ých let .... Kdo rozuměl Kerouacovi - porozumí i Ginsbergovi - kvílení je jeho pohled na svět .... "Básníci jsou prokletí, ale slepí nejsou, vidí očima andělskýma ...." I když je jeho náhled syrový a intimní - musíte se nad ním zamyslet - je to opravdu tak ? Básník je tvor, který trpí rozpolceností - a mně byl nejblíže zde : ano, ano, to je to, co jsem chtěl, co jsem vždycky chtěl, já se chtěl vždycky vrátit zpátky do těla, kde jsem se narodil.... Já prostě chci být jen svůj .....

Překvapilo mě nakolik je Kerouacova próza podobná Ginsbergově poezii. Taky, že je vedla stejná idea, ovlivňovalo stejné prostředí a lidé. Nechci, aby to bylo nějak zavádějící, formou i jazykem je Ginsberg opravdu básník a velký básník. Kerouac byl však také básníkem, jen píšící svou poetiku formou prózy. Ginsberg ve svém magnus opus - čtyřdílné básni Kvílení - vystavuje na odiv světu vše, co se v něm nahromadilo. Vše špatné, vše dobré, vše šedé. Bylo toho moc, aby mohl povědět opravdu vše. A lidé, kteří nejsou s to vše povědět, něco těžkého, ti kvílejí. Řekl bych, že jednotlivé kapitoly nám odpovídají na základní otázky: 1. Co je pro A.G. realita? 2. Co nenávidí? 3. Co miloval a nenáviděl? 4. Co miluje? (Jako 4. díl beru poznámku pod čarou). Nejsem věřící a nevěřím v anděly, ale kdyby tu mezi námi Beatnici byli, zeptal bych se jich: ,,Allene, Jacku, Neale jste andělé?'' Opravdu bych ze sbírky vyzdvihl ještě Slunečnicovou sútru.