Květinová puška

Ten příběh je natolik kouzelný, že to ani nedovedu slovy vystihnout. Tématem i poetikou mi do jisté míry připomíná dílo bulharského klasika Jordana Radičkova a slovenského Vaša Pankovčína, ale přitom je tato kniha příliš svá, nečekaná, nejednoznačná, než abych jí považovala za kompilát. Po pětapadesáti letech intenzivního čtení bych už nebyla věřila, že mě nějaký literární výtvor rozesměje k slzám. A že to bude právě líčení scény, jak dva zoufalí chudí staříci provedou loupežné přepadení poštovního úřadu - to jsem opravdu nečekala. Každému, kdo dovede "přečíst" tj. přijmout a vychutnat nejednoznačné příběhy, kdo má rád tak trochu "divnou" fantasy a nečeká žádné happyendy ani jasná vyústění, kdo snese citlivou a popisnou lyriku vysoce emotivního zabarvení - vřele doporučuji. A aby absurdita příběhu opravdu vynikla, tak dodávám, že český vydavatel tuto knihu, poprvé v zemi svého zrodu vydanou v roce 1975, vydal v roce 2008, a to v "příhodné" edici Současná světová próza. A to ještě nebožák autor přebalu si z úžasného, mnohoznačného příběhu, plného symbolů, poezie a interkulturních odkazů vybral právě zmínku o kombajnu a ten frcnul na obálku. Nenechte se tím odradit a sežeňte si Květinovou pušku - lepší zbraň na nudu a chmury nenajdete.

Milé a nostalgické ohlédnutí za prožitými dobrodružstvími plnými mystiky a magie, lásky a přátelství... Mizející svět vesnických legend a mýtů, který již brzy bude nahrazen sterilní a ryze materiální vědou a technikou. Poetické, svižné, napsané s lehkostí, zanechá sladkobolný pocit neurčité ztráty.