Kurandera

Kurandera... moudrá a mystická žena s léčitelskými schopnostmi, pro které postoupila dlouhý a náročný výcvik... a to jen proto, aby k sobě konečně uvázala toxickýho chlapa, který se k ní celou dobu chová jako k onuci. Ano, ženství je v současné době v krizi. Žádná z nás neví, co to vlastně znamená, být ženou (a mnohdy to ani nevědí ty, které tvrdí, že to vědí). Co víme, je to, že jsme dlouhodobě vyčerpané a obecně nespokojené ve vztazích i v životě. A tak hledáme, jestli by to nešlo i jinak. Chodíme na ženské kruhy, oblékáme sukně a blbneme s bohyňováním, a to všechno v iluzorní touze, že díky tomu konečně skončíme v dokonalém partnerství s vědomým mužem. Kantu, hlavní hrdinka knihy, má na rozdíl od průměrné Evropanky velké štěstí: žije tam, kde se vyskytuje mnoho moudrých lidí, propojených s tajným věděním a samotnou přírodou. A tak, když se zamiluje do grázla, který ji jenom využívá, rozhodne se s jejich pomocí podstoupit tvrdý trénink, aby ho konečně dostala. Takže vstoupí do učení k moudrému muži Condorimu (asi jediná sympatická postava v celé knize) a moudré ženě Maru (další členka sesterství "učím-se-tajnou-nauku-abych-získala-vztah-s-hajzlíkem"). A protože je krásná a dobře rostlá (potřebujeme to připomínat asi tak v každé druhé větě) a plná energie, tak nakonec překoná všechny zkoušky, a poté, co se znova (!) vyspí se svým celoživotním proutníkem, tak konečně (!) zjišťuje, co už víme celou dobu: že on ji má jen jako hračku. Takže se s ním pro jistotu vyspí ještě jednou, napumpuje do něj Kundalini a on díky tomu pochopí, co je láska a od té chvíle ji uhání až do skonání světa. Happy end. Přemýšlím, co o knize vlastně vůbec napsat. Otevřela jsem ji, protože se otázkou svého ženství zabývám, a byla hojně doporučována. Bohužel styl psaní je podivný, hlavní hrdinka na zabití a prvních dvě stě stran naprosto zbytečných, a to včetně řídkých rad na cestě k opravdovému ženství (ano, díky, jedu hned příštím vlakem do And a budu sahat na hady, abych se osvítila). Potom následuje i konkrétní popis několika technik (těžko říct, jestli jsou k něčemu, nemohu posoudit) a ultra trapný konec, který jsem uvedla výše. Jedna hvězda je za téma, druhá za občasnou moudrost či zajímavou myšlenku a třetí za Condoriho. Čtivo lze doporučit asi jenom ženám, které si na této tematice ulítávají. Nudit to bude ty, které mají rády dobrý milostný román. A pro ty, které se zabývají otázkou svého ženství, to není příliš užitečná kniha a měly by se poohlédnout jinde.

" Žena je privilegovanou bytostí která má nesmírnou moc....kdybych využila své znalosti, které jsem získala padl by přede mnou na kolena každý muž...." Možná jsem divná, ale rozhodně si nepřeju aby přede mnou padali muži na kolena a chovali se jako poslušní psi. Vy ano? V tomto duchu je podle mě napsána celá kniha. "Muž byl vždy nezbedným a problematickým žákem, ale žena ho svou něžností a trpělivostí dokázala vychovávat a osvítit." Závěr knihy je úplně tragický a přesně tohle se stane. Ukáže mu své " znalosti" a z proutníka se stane věrný manžel. Možná správně nechápu podstatu ženské energie... Jo to bude asi tím :-D