Sebeblbější myšlenka si svoje příznivce vždycky najde – to je asi poslání této knihy. Jinak jde o hledání ztracených dětí, a to je vždy napínavé, zvláště z pohledu matky, která má také vlastní problémy. Určitě nadprůměrné, i když ne vynikající.

Je to zvláštně temné, poctivě temné, neboť kult pro mě představuje nadpozemský vztah k něčemu, co podle vzývajících zasluhuje uznání. Dostala jsem se do prostředí, kde praxe kultu je považována za standard. Kult, v tomto příběhu, stejně jako svépomocný spolek kultu by měl obsahovat vyšší intenzitu vzývání se všemi nástroji a dalšími prvky, začlenění, sounáležitosti, měl by obsahovat historii, zajímaly by mě jeho kořeny a měl by popisovat skutečnou hloubku dění, aby mě kniha ve svém cílovém efektu zaujala. Zaujala mě snad natolik, abych si literaturu o "kultuře kultu" někdy přečetla, protože u kultu by mě zajímaly temné síly, které člověka dělají "otrokem" svázaným ke kultu vlastní vůlí. Kniha mě nezaujala vlastním příběhem, ale ponoukla mě, abych se pro "další příště" věnovala kultovnímu dějství a jeho místu v hororech filmových nebo knižních. Odborná literatura o kultu nikoliv o ďáblu a exorcismu, jak jsem několikrát četla, by byla příkladná pro tuto knihu a další beletristická vydání. Pro samotný příběh si myslím, že kult měl být popsán více reálně a možná více temně, a prodchnut více s náboženstvím a s nadpozemskými silami, aby právě kult se svojí zaujatostí a zvláštními ekvivalenty - nejen rituály, vpravil čtenáře do děje. Zvrácený kult v odlišné/vzdálené kultuře. To si zasloužilo lepší propracování. Nikoliv za příběh, ale za to, k čemu příběh vede, nebo že k něčemu vede a tedy za inspiraci k dalšímu zájmu (tentokrát zájmu o "kulturu kultu" a jeho posvátnost i neposvátnost/nečistotu), dávám čtyři hvězdy.