Kuba je moje osudová země, kde jsem prožila celkem 13 nádherných let. Trochu osudové mi přišlo i to, že autor knihy bydlel v Havaně ve Focse v bytě 13C, přesně v tom bytě, kde jsem několik let bydlela i já. Kuba je nádherná země, plná protikladů a poznamenaná více než 60 lety jihoamerického komunistického režimu. Lidé jsou přátelští, ale současně i minulým režimem pokřivení. Jejich štěstím je subtropické klima a nesmírně úrodná půda, kde všechno roste bez většího úsilí. V našich klimatických podmínkách by typický Kubánec nepřežil nejen kvůli zimě, ale i kvůli svému přístupu k práci a k životu obecně. Oblíbené “mañana” je realita, Kubánci mají na všechno čas a dochvilnost je skoro tělesná vada. Zdeněk Kalkus popsal nejen to, co je běžné v představách většiny našich lidí, když slyší slovo Kuba, tedy doutníky, rum, staré “ameriky”, moře a slunce. To všechno tu samozřejmě je, ale kromě toho i spousty pozůstatků historie. Je to země plná kontrastů a omezení a přesto jsou Kubánci bezstarostní, spontánní, veselí i pohostinní a současně i dost nezodpovědní a nespolehliví. Tak trochu věčné děti. A neustále si pobrukují a pohupují se v rytmu, nestydí se tančit i bez hudby …a kdekoliv. Prostě perla Karibiku.

Velmi omezující je výprava knihy - paperback tak utažený, že nejde dostatečně rozevřít, aby se v něm dalo číst.