Krvistrážca

Leith je statečný gladiátor, který bojem vydělává peníze po svou rodinu a jemuž k titulu Krvestrážce chybí už pouze pár zápasů. Po získání tohoto slavného titulu bude svobodný a bohatý. Maeve je princezna, jejíž pozice a trůn jsou ohroženy. Aby unikla intrikám královského dvora a krutému bratranci, potřebuje se co nejdříve vdát, a ten pohledný gladiátor se zdá jako vhodný kandidát. Ani jeden z nic netuší, že tato dohoda se jim stane osudovou, protože láska se rodí tam, kde ji nečekáme. Nepřátele jsou ale na každém kroku a šťastný konec v nedohlednu.   Krvestrážce se stal mou oficiálně první knihou přečtenou v roce 2026, i když recenze na něj vychází až teď. A nový čtenářský rok jsem zahájila obrovským zklamáním. Zase jsem se nechala nachytat na krásnou obálku, ořízku a velmi zajímavou anotaci. Mělo to být gladiátorské romantasy, a to sakra chci a potřebuju! Ale nakonec jsem dostala příběh, který sice měl potenciál, který ale zůstal nevyužitý. Svět sice vypadá zajímavě, ale bohužel není více rozvinutý a autorka pouze škrábe po jeho povrchu. Asi se vše více rozvine ve druhém díle, který zřejmě teprve píše a u kterého nevím, zda mám vůbec chuť si ho poté přečíst.   Z hlavních postav mi ani jedna nesedla. Často se také říká, že někteří spisovatelé neumí napsat ženský charakter, že jim to, jako mužům, zkrátka nejde a drží se stereotypů, ale mužská postava v Krvestrážci, která je napsaná ženou, je… takové to typické macho. Hned by chtěl každého sejmout, hned sahá po meči a šel by na “férovku,” každý ho štve a hýří hláškami ve stylu… “Užil jsem si tvoji manželku… Líbí se ti, co vidíš, princezničko?”   Zarážela mě také přítomnost sprostých slov ve stylu ču…, ko… Bez toho bych se v knížce s tematikou fantasy a gladiátorských zápasů opravdu obešla. A pak tu máme docela zajímavou a napínavou scénu a Maeve řeší, zda by si obr neměl ostříhat nehty.    Krvestrážce je zkrátka promarněný a nevyužitý potenciál. Anotace zní úžasně, prostředí je také velmi zajímavé a neotřelé a gladiátorské zápasy jsou skvělé a velmi explicitní, ale bohužel to je tak vše, příběh postrádal větší hloubku.   2,75/5

Hned na začátek – tahle kniha mě chytla skoro okamžitě. Akce, napětí, magie… prostě jízda. ALE – zároveň jsem se musela trochu přenastavit. Pokud čekáš klasický gladiátorský vibe jako z římských arén, připrav se na šok. Tady máme čaroděje, fae, léčitele a další nadpřirozené bytosti… fantasy svět jako vyšitý. Chvíli působí trochu přeplácaně, ale jakmile se do něj ponoříš, začne tě bavit. Možná právě proto, že je jiný a svěží. Leith? Totální sympaťák. Tvrdý navenek, ale uvnitř měkký jak polštářek. Miluju, když postava nejdřív působí jako drsňák a pak tě překvapí tím, jak má dobré srdce. Maeve? Na začátku trošku naivka, ale roste. Postupně se probouzí, zjišťuje, komu může věřit a začíná si uvědomovat, že svět není černobílý. Co mi chybělo? Víc hloubky ve vývoji vztahu mezi nimi. Něco to mezi nimi sice jiskří, ale nedostala jsem to velké “wow”. Chtěla bych víc pasáží, víc emocí, víc postupného napětí. Takhle mi jejich vztah připadal spíš jako vedlejší linka. A humor! Kniha má i vtipné momenty, které mě fakt pobavily – některé hlášky si zaslouží standing ovation. Kapitola 38 mě složila. Absolutně. A pak to jelo dál… Ale co mě zarazilo, bylo to, jak rychle postavy přecházejí přes smrt blízkých. Jako… pár odstavců a jede se dál? Trošku mi tam chyběla větší emoční tíha. Když někdo umře, čekám větší dopad. Konec? Za mě super. Přesně akorát – uzavřené, silné, nechybělo nic. Taky se vám někdy stane, že kniha skončí ideálně – a pak se dozvíte, že bude pokračování? Číst dál, nebo nechat být? Tato kniha mi byla poskytnuta k recenzi od @humbook @humbook_blogeri #humbookblogeri – moc děkuji za příležitost! #spoluprace