Krvavý román

Škoda že jsem tuhle bombu četla už ani nevím jak dávno a od té doby ji ne a ne sehnat. Naštěstí mi ji aspoň trošku nahradilo, když jsem nedávno pročítala Tajemství starého rodu od Karla Maye /samozřejmě jen ze zvědavosti a studijních důvodů, chacha ;-)/ Rozhodně, kdo si chce hrát, užije si:-) Nakonec, současné "harlekýnky" a Ren Dharkovky nejsou zas o tolik odlišné. Jen si nemyslím, že by zažraný čtenář tohoto žánru tu nádhernou parodii, kterou Josef Váchal s takovou láskou stvořil, pochopil. To je záležitost pro fajnšmekry :-)

Nic v Krvavém románu není náhoda. Tahle kniha je taková poklona a současně jeden velký žert, co ve skutečnosti míří jen k určité obci, i když to definitivně není to, co bych označil jako těžké čtivo. Váchal si utahuje z žánru, ze sebe, ze všech. Nicméně, jak jsem se nejdřív prokousával první polovinou loni v červnu, nedokázal jsem se do knihy dostat, možná proto, že jsem ji bral zbytečně vážně a snažil se držet příběhu, zatímco on tu vlastně žádný není, resp. to není o něm. V druhé polovině, teď, po půl roce, už jsem se chytal hlavně nadsázky a došlo mi, kam autor směřuje - a to jest největší z důvodů, proč 'Krvavý román' stojí za přečtení, je to dílo nadmíru české a trefné a snaží se působit a znít vznešeně, tak trochu exoticky, zatímco vypráví o laciných mordech a ještě lacinějších hampejznicích. Váchalův záběr, že si knihy dokázal i sám sázet, vázat i vydávat, o něčem vypovídá, vždycky je to známka vyššího zájmu, když kdokoliv (např. filmař) zná kompletně celý proces svého povolání a je schopný ho i sám dělat, zatímco v díle bez ostychu rejpe do všech a rozdává lidová moudra jako "Co chlap, to smrad." nebo "Komu se nelení, len nepěstuje." Střípky (co jsem si musel poctivě zakládat nebo zapsat poznámkou do papírku, že vám je sem musím napsat): "Oni sice mívali jednoho takového umělce, příjměním Žloutka, který už měl oči celé potočené, jak jimi k nebesům kroutil a o kterém bylo známo, že se půl hodiny před jídlem modlí (ač to dělal jen proto, aby mu vychladla polívka)..." (str.186) "Když se tak stalo, zahřměl na ně strašlivým hlasem: "K modlitbě, padouši!" (str.207) "Záhy se počaly rojiti z toho podniku ty nejrozmanitější obluzeniny národa českého." (str.211) "Velice ho zarmucovalo, že tomu žralokovi vykopnul oko." (225/226) "To, co začal Mistr z té španělštiny vykládati, byla ta samá anekdota, pro kterou už Kain Abela zabil... Ta anekdota byla tak pitomá, že by nad ní se bůh musel v hrobě obrátit, kdyby ji byl slyšel." (233) "Bylo patrno, že ta vyvrhlice z moře, jest nějaká zpustlice mravní, když tak do sebe dovedla tu lihovinu nalíti." "Jedině pohled na hvězdnatou oblohu trochu jej povznáší a usmiřuje, neboť poznává, že i doba trvání pomníků, byť i nejtrvanlivějších, jest prdem proti věčnosti." A poslední kapitola je klenot sám o sobě, mám na mysli ten duševní tělocvik.