Krvavý cukr

Krvavý cukr je jednou z našich letošních knihovnických novinek a já se do něj pustila s cílem zjistit, jestli jsme udělali dobře, když jsme tuhle knížku objednali. Po dočtení jsem si spokojeně "odfajfkovala" souhlasné ano. Historické detektivky mám ráda, ale takovou jsem ještě nečetla. Trochu mi to připomínalo Spielbergův film Amistad, i když tam nešlo o nalezení pachatele, ale o soudní proces. Tady je naopak cílem mocných tehdejší Anglie případnému soudnímu procesu zabránit, a to všemi dostupnými prostředky. Opět jsem si díky četbě rozšířila své velmi povšechné historické znalosti a zjistila jsem, že kromě Východoindické společnosti existovala i společnost Západoindická, jejímž hlavním dovozním artiklem byl právě cukr. Ale především jsem se ujistila, že v této době a v této zemi - Anglie, 1781 - bych určitě žít nechtěla. Prostředí Londýna a především Deptfordu vylíčila autorka velmi realisticky, takže i bez otrokářských praktik působí na dnešního člověka hrůzostrašně. Když se k tomu přidají otrokářské lodě a vše, co se poté událo s přeživšími v Anglii, nepřekvapí výrok jednoho z černochů: "A co se pekla týče, já tam byl. Říká se mu plavba z Afriky do Ameriky." Anotace se tentokrát opravdu povedla, překladatelka odvedla (podle mého soudu) dobrou práci a kniha je velmi čtivá. Zápletka byla nad mé síly a pachatele jsem vůbec neodhadla, ale na to jsem zvyklá. Určitě doporučím našim čtenářům. P.S. A mé poděkování překladatelce za české verze latinských citátů: Feci quod potui, faciant meliora potentes. Udělal jsem, co jsem mohl. Ať ti, kdo mohou, činí lépe.

Zajímavé, ale velice komplikované a rozvláčné. Přestože hlavní hrdina během svého soukromého vyšetřování původně pouze smrti svého bývalého přítele zakopává posléze o mrtvoly na každém kroku, skutečně akční je kniha až v závěrečné čtvrtině. Přestože hrdina ke konci má "jasno" v tom, kdo je vrah a jak to všechno bylo, aniž by nám své závěry sdělil, stejně bylo rozuzlení mnohem komplikovanější - prakticky každý zločin nakonec provedl někdo jiný, či minimálně hlavní vina padla - z různých důvodů - na hlavy mnoha různých osob, kteří tak činili z velkého rejstříku motivů. A sám hrdina byl postupně masakrován tak, že to vypadalo na další oběť v pořadí... Nebýt té roztahanosti a menšího důrazu na skutečné události, byla by kniha opravdu dobrá. Takto jen 75%. Rozhodně román ale přináší zajímavý vhled do dějin obchodů s otroky v Anglii - obchodování s "věcmi" (nikoli lidmi) vzkvétalo přes dvě století; děj románu je zasazen na konec 18. století, zákon zakazující obchod s otroky byl ale schválen docela brzy (ve srovnání s Amerikou, jejíž občanská válka ještě byla v nedohlednu, zato válka o nezávislost byla hojně připomínána - hlavní hrdina v ní bojoval, samozřejmě za Anglii) - už roku 1807.