Kruh

Zatímco první díl vás ochromí zimou a odloučeností prostředí a spolu se zařízením pro nejtěžší zločince rozvíjí skoro hororový příběh, v této knize se příběh odvíjí pomaleji a skutečný motiv zločinu se ukáže opravdu až na konci. Také univerzitní prostředí je o poznání méně strašidelné, i když vražda je opravdu brutální. Servaz se vrací do míst, kde studoval a kde prožil první osudovou lásku a to vše komplikuje jeho vyšetřování. Navíc zde studuje jeho dcera, a tak se obává i o její bezpečnost. A my sledujeme motiv, který se vynořuje z minulosti. Napínavé, tajemné a francouzské. Doporučuji.

Minier píše sofistikovanější zápletky než jeho kolegové z daného žánru, jen musíte přežít jeho exhibice ohledně latiny, literatury, hudby a společenských názorů a kritik. Což může pro někoho z jeho knih dělat trochu vyšší literaturu než je běžný thriller, pro někoho to může být i únavné. Tím spíš že je to trochu grafoman. Pro mne je to zajímavé. Mám dojem, že děj vidí jako film a někdy popisuje vše, co je v záběru, i když to je vlastně nedůležité. Vypráví nejen děj, mnohdy se snaží vytvářet celé obrazy. A sem tam prskne odbočku - komentář k nějakému společenskému jevu. Tím se liší od jiných thrilleristů. Nehledá jen bestselerovou zápletku, psaní pojímá jako svůj osobní komentář k současnému světu. Celé to Martinovo téma člověka, který měl na to stát se skvělým spisovatelem, ale je jen policajt, beru i jako autorovo možné postesknutí sama nad sebou, že někdo, kdo se pyšní nemalým potenciálem (nebo si to o sobě myslí), skončí u psaní krváků. V repetetivním rybníčku tohoto žánru je imho Minier originální rybka.