Kroniky Západního pobřeží

Začalo to na Vysočině, kde každý z rodů má svou speciální schopnost, dar, který se dědí z otce na syna či z matky na dceru. Dar zmaru, ničení, volání, čištění, dar přivodit slepotu, hluchotu nebo němost, dar zapálit oheň, dar nože, vnitřního zraku nebo stěhování těžkých věcí, dar uzdy a koštěte. Orrek Caspro a Gry Barreová se vzbouřili proti svému předurčení, opustili letité jistoty a vydali se neprošlapanou cestou za svobodou. Napřed do porobeného Ansulu, poté do univerzitního Mesunu. Ve svém hledání svobody a nezávislosti nejsou samozřejmě jediní. Mladičká Memer z Galvamandu nebo bývalý otrok Gavir Aytana Sidoy také hledají své místo ve světě, který odlišnosti netoleruje. Ursula Le Guinová svou trilogii ze Západního pobřeží pojala hřejivě lidsky a nanejvýš realisticky. Fantaskní prvky nejsou středobodem jejího vyprávění, slouží spíše jen jako pomůcka pro vytvoření výjimečných situací, které donutí hrdiny vzít své osudy do vlastních rukou. Ostatně s každým dílem tyto prvky ustupují více a více do pozadí a ztrácejí charakter neskutečna. Příběhu to nijak neubližuje, neboť Le Guinová dokáže udržet dějovou linku dostatečně atraktivní i bez těchto propriet. Velké díky si bezpochyby zaslouží i nakladatelství Triton, které se nebálo vydat všechny tři díly takto pohromadě v jedné knize.

Pro mě je Ursula K. Le Guin další objevený zajímavý autor. Takže jsem objevil knihy, které budu dále shánět. Kniha mi svou konstrukcí děje připomněla "Atlas mraků", kdy postavy v jedné části ovlivňují děj v těch následujících a jsou jakýmsi katalyzátorem popsaných událostí. Když si vybírám knihy k četbě, tak se orientuji informacemi na přebalu, a protože je tam zmínka o knihách, nebylo o čem přemýšlet. Mám rád knihy o knihách. Ústředním tématem všech částí jsou texty, knihy, básně, příběhy a touha po svobodě. Vlastně je o tom, že bez vzdělanosti, žádná svoboda není, i když je relativní, protože si ani nemusíme uvědomovat, že něco není v pořádku, jako je tomu v části "Síly". Na západním pobřeží existují různé národy a kultury. Jejich identita je dána tradicemi a životním stylem. V těch to společenstvech se však nacházejí jedinci, kteří tyto tradice narušují, nebo zneužívají, nebo svoji moc rozšiřují na úkor jiných společností. Líbí se mi, že příběhy nejsou odtržené od dnešního světa, kolik je dnes lidí, kteří v době dnešního technického rozvoje , věří různým pověrám a falešným zprávám a nesnaží se porozumět tomu co se kolem nich děje, jsou profesně úzce zaměření, nesnaží se více vzdělávat v širším kontextu a vzdělanost zaměňují za jakési pseudointelekuálství. Přitom nevzdělanost je to co nahrává špatným vládcům a vůdcům, kteří mohou způsobit vážné krize společnosti. Další zajímavou věcí, na kterou jsem v knize narazil je znalost básní a eposů. Tady bych řekl že to je moje slabá stránka, protože jsem se nikdy nenaučil tuto literaturu poznávat a je svět, který je pro mě neznámý (to je moje nevzdělanost). Přitom se v minulosti Homérovy eposy a verše se dlouhou dobu předávaly pouze ústně, než byly sepsány. Jak dlouho se je pěvci učili, si raději ani nepředstavuji. Na závěr citát z knihy:"Tři věci, jichž růstem duše sílí: láska,vědomosti, svoboda."