Kroniky Nezmapovaných království Kašpar a půlnocové

Zpočátku jsem hodně bojovala s tím, jak mi byli Kašpar (a vlastně i Dočista) nesympatičtí. I když rozumím tomu, proč byl Kašpar napsán právě takhle, působil prostě jako ustrašená bábovka a suchar a po čase se mi při každé zmínce o seznamu a rozvrhu otevírala kudla v kapse. Dočista mě zase dráždila svou umanutostí. To se naštěstí časem dost zlepšilo. Postavy se docela zajímavě doplňují a vyvíjejí, jejich cesta vede nejen k záchraně království, ale především k pochopení a přijetí sebe sama. Nejmilejší postavou byl ovšem celou dobu Arlo. Autorce se podařilo vymyslet zajímavou zápletku podpořenou podivuhodným magickým světem přeplněným různými bytostmi a bytůstkami s jasně popsanými osobnostními rysy (hodně mě bavily třeba mžibaby, ale i mnozí další), mnohými vychytávkami (Šipku bych brala všemi deseti) i vtipnými momenty a přidala i špetku moudrosti (o odvaze, přátelství, spolupráci, sebepřijetí...). Taky překladatel se vytáhl, většina novotvarů byla přeložena zdařile a text je jazykově hravý (jen Kašparovo jméno bych asi nepřekládala nějak se mi k němu nehodí). Přestože samotný děj není vlastně nijak komplikovaný, v tomhle případě je nejdůležitější právě cesta (ve více významech tohoto slova). Jak tak nad tím přemýšlím, nejspíš přimhouřím oko a i přes výhrady k začátku knihy tam tu čtvrtou hvězdičku přece jen připlesknu. Vlastně se dost těším do dalšího království, i když mi bude líto, že se v něm asi nesetkám s postavami, které jsem si tady oblíbila.

Už uběhla dlouhá doba, kdy se do knihovničky pořídila "dětská knížečka" v namluvené verzi. Díky audioknize se mi podařilo tohle dílo doposlouchat do konce. Jak už bylo zmíněno v komentáři ( od jiného čtenáře) Kašpar a Dočista nepůsobili moc sympaticky, proto člověk během poslechu musel kroutit hlavou nad jejich činy. Ačkoliv nám David Novotný přinesl skvělý zážitek, nemohla jsem si zvyknout na přeložena jména do češtiny. Nejspíš po dvojce nesáhnu, jednička na odpočinek stačila.