Zpočátku jsem hodně bojovala s tím, jak mi byli Kašpar (a vlastně i Dočista) nesympatičtí. I když rozumím tomu, proč byl Kašpar napsán právě takhle, působil prostě jako ustrašená bábovka a suchar a po čase se mi při každé zmínce o seznamu a rozvrhu otevírala kudla v kapse. Dočista mě zase dráždila svou umanutostí. To se naštěstí časem dost zlepšilo. Postavy se docela zajímavě doplňují a vyvíjejí, jejich cesta vede nejen k záchraně království, ale především k pochopení a přijetí sebe sama. Nejmilejší postavou byl ovšem celou dobu Arlo. Autorce se podařilo vymyslet zajímavou zápletku podpořenou podivuhodným magickým světem přeplněným různými bytostmi a bytůstkami s jasně popsanými osobnostními rysy (hodně mě bavily třeba mžibaby, ale i mnozí další), mnohými vychytávkami (Šipku bych brala všemi deseti) i vtipnými momenty a přidala i špetku moudrosti (o odvaze, přátelství, spolupráci, sebepřijetí...). Taky překladatel se vytáhl, většina novotvarů byla přeložena zdařile a text je jazykově hravý (jen Kašparovo jméno bych asi nepřekládala nějak se mi k němu nehodí). Přestože samotný děj není vlastně nijak komplikovaný, v tomhle případě je nejdůležitější právě cesta (ve více významech tohoto slova). Jak tak nad tím přemýšlím, nejspíš přimhouřím oko a i přes výhrady k začátku knihy tam tu čtvrtou hvězdičku přece jen připlesknu. Vlastně se dost těším do dalšího království, i když mi bude líto, že se v něm asi nesetkám s postavami, které jsem si tady oblíbila.