Kronika Templáře z Tyru

Knížku čtěte pomalu, nepospíchejte. Je to krásná kronika, kde naleznete i obrázky a mapy. Pokud máte rádi Templáře a zajímáte se o ně, neměla by vám kniha chybět v knihovničce. Více v sekci "Recenze."

Tato kniha je výjimečná záležitost. Nejen pro to, že český překlad je na světě v pořadí třetí po italštině a angličtině. Sama o sobě je to výjimečný historický pramen zpracovávající soumrak křižáctví ve Středomoří. Autor historiky přezdívaný Templář z Tyru, ačkoli s největší pravděpodobností nebyl templářem a nejspíš ani z Tyru, popisuje poměrně dlouhé období zhruba 80 let. Navíc způsobem, který není tak zcela typickou kronikou třináctého století. Vzhledem k anonymitě autora i jeho pohnutek je těžko soudit, jaký byl účel sepsání díla, kteréžto je součástí větší kompilace, než se nám dodnes dochovala (studie Mikuláše Netíka otevírající knihu je příjemným úvodem). Na rozdíl od některých středověkých kronikářů, "náš" Templář z Tyru nemá sklon k obvyklým fabulacím, osobním komentářům, tendenčnosti nebo vyloženým lžím a vyprávěnkám. Alespoň se mi tak zdá. Ač, na druhou stranu, celkem hojně a nevědomky chybuje, ať se jedná o datace nebo jména a místa či přímo faktickým omylům. Jeden z faktorů, který na pravou míru uvádí výborný poznámkový aparát na konci knihy. O čem tedy kniha je? Sám za sebe jsem se do ní pustil především kvůli zmínkám o Šimonu z Montfortu a Eduardu I. zvaném Dlouhán. A nebyl jsem zklamán, ba naopak jsem vyzískal mnoho navíc. V případě prvního jména se jedná o skvělé doplňující zpracování, v případě Eduarda jsou to skvělé zkazky. Krom toho je v knize jediné dobové vylíčení pádu Akkonu, což zmiňuje sama anotace knihy. Templář z Tyru, loajální ke všem svým pánům, jimž sloužil, se zabývá hojně roztržkami italských měst (mám tak trochu podezření, že měly nemalou roli na celém debaklu křižáckých tažení na Východ) mezi Janovem, Benátkami a Pisou. Vzhledem k tomu, jak otevřeně straní Janovu a jaký důraz v celé knize klade vůči loďstvu, mám trochu podezření, zda autorova vazba na Janov nebyla mnohem bližší, až rodová, aniž by sám byl tamním rodákem. Jinak si autor témata vyprávění vybírá zdánlivě náhodně. Podle jakého úzu si vybral svoje mantinely těžko tušit. Hojně mezi nimi přeskakuje a hojně užívané "teď už o tom mluvit nebudu a řeknu vám něco jiného" se stalo mým oblíbeným autorovým stylem. Nahrnul do čtenáře nespočet příběhů, odkazů a zajímavých vyprávění. Občas skočil do Francie, Anglie, k Italským břehům, povyprávěl o Tatarech, Saracénech a završil to nádhernou amatérskou básní, která v mnohém neodrážela jenom věk přelomu 13. a 14. století, nýbrž v mnohém směru rezonuje se světem dnešním. A nesmím opomenout zmínku o skonu templářského řádu. Ta je fascinující především tím, že jakkoli byl autor řádu blízko, shrnul to snad jediným fantaskním bludem, kterého jsem si byl v knize otevřeně vědom. Skoro by jeden řekl, že to tak učinil buď naschvál nebo z důvodu, že o tom mluvit nechtěl. Tak nebo tak, je tahle "něco jako" kronika jednoznačně nutností pro kohokoli, koho zajímají křižácké výpravy, středověk druhé poloviny a konce 13. století. Vedle dalších podobných záležitostí vydaných Argem vzniká v češtině naprosto prvotřídní a rozsáhlá řada historických pramenů této tématiky. Jedinou či spíš dvě, snad ani ne výtky, nýbrž poznámky bych měl k české edici Kroniky Templáře z Tyru. V ediční a překladatelské poznámce by se bývalo hodilo uvézt strukturování textu. Pro nás nevzdělance jsou sekce velkou neznámou. Zda je to odraz moderního překladu, odkaz na originální pramen či co vlastně. Druhá poznámka se týká chronologie překládaného textu. Templář z Tyru nakládá s datací celkem prazvláštně, a tak by nebylo od věci zmínit proč tomu tak je, podle jakého úzu datuje. Už proto, že se tehdejší počítání značně odlišuje od našeho, data jsou tak značně posunuta (odhadem o půl roku), což pro nevzdělanou veřejnost může udělat zbytečnou paseku, chronologické tabulky nejsou vždy po ruce a poznámky v tomto směru nejsou příliš pohodlné. Jsem si vědom, že obojí jsou pouze kosmetické záležitosti. To jádro, zpřístupnění tohoto pramenu v češtině, zůstává a za něj patří upřímný dík.