Krocení bohů

Burumovu esej jsem před lety nedočetl, protože pro mě, v politologii nevzdělaného, obsahovala až moc ostré střihy, kdy jsem se v některých odkazech na události a osobnosti ztrácel, i když jinak je esej psaná velmi přístupně. Líbilo se mi ale autorovo (spinozovské) východisko v otázce náboženství a demokracie, a sice že náboženství je pro soužití lidí prospěšné jen za určitých přísných podmínek, a taky fakt, že téma zkoumá ne abstraktně, ale na základě historie a praxe. A proto jsem si ho přečetl i po letech a vidím, že je zajímavé ho číst i dneska, po sérii povstání a válek v arabských zemích, krutovládě Islámského státu, Modiho nástupu v Indii atd. Škoda, že Česko zabředlo do kulturkampfu po „migrační krizi“ a muselo zažít vlastní „šátkovou aféru“ nepoučené. Doporučuju všem, kdo se chtějí v debatách o náboženství v moderních demokraciích (a islámu obzvlášť) líp orientovat a debatovat trochu na úrovni. Buruma totiž přináší historickou perspektivu a srovnání zkušeností zemí, kde si náboženství pořád uchovává převahu (mezi ně podle autora patří i Čína), a těch, kde došlo k odluce náboženské a svět. moci (Evropa, Japonsko), díky čemuž se dovedli modernizovat, demokratizovat a najít smír mezi různými náboženskými skupinami. Aktuální je i Müllerův doslov: sice se v arabských zemích zatím bohužel naplňuje scénář „nože v zádech demokratům“, ale měl aspoň pravdu v tom, že demokratizace si vždycky žádala hodně času.