Křížová cesta kočárového kočího

Temná padesátá léta, násilné združstevňování, zavírání nepohodlných do blázinců. Knihu jsem si koupila jako jednu z prvních polistopadových trezorových knih a z nepochopitelného důvodu zůstala nedotčena ještě zabalená v zastrčeném koutě mé knihovny až doteď. Tou krásnou češtinou mi autorčin styl připomíná milovaného Třešňáka nebo Klímu. Nejvíc mě zasáhla předposlední povídka blanického rytíře. ............................................................................................Výzva 2021/6

Neřekl bych, že je kniha rozdělena do devíti povídek. Jde spíše o devět kapitol, které nejsou vždy propojené v jednotný celek. Já bych uvítal větší vzájemnou provázanost. Za nejlepší část považuji pátou kapitolu v které dominuje sociální pracovnice Alena Ujcová a pacientka Kateřina Urbanová. Citace: Je srpen a Alena Ujcová, která bývala sociální pracovnicí u oligofrenních dětí a učila je sborově zdravit čest práci, ač věděla, že mnohé z nich se nikdy nic jiného nenaučí a že většina nebude nikdy pracovat, Alena Ujcová otevřela svým klíčem dveře bez kliky a vešla do ženského oddělení psychiatrické léčebny v H.