Kříž Romanovců

Knihy, od kterých nic extra nečekám, mají velikou výhodu: potenciál příjemně překvapit. A to je přesně případ "Kříže Romanovců" - v knihovně jsem ho opakovaně okukovala, leč nechávala ležet. Neznámý autor, je to tlusté, asi další klon dobrodružných románů Jamese Rollinse či konspiračních akcí Dana Browna... ale po pár návštěvách jsem špalek přece jen přihodila do batohu. A vida, ono se to nečte vůbec špatně! Je to jako procházet svým domovem, vcelku uklizeným: dobře se tam vyznáte, víte, kde mají předměty své místo, můžete vyrazit na hajzlík potmě, aniž byste se o něco přerazili, prostě důvěrně známé prostředí. Možná by nějaký pokoj potřeboval vymalovat, ocenili byste renovaci kuchyně a toho pavouka u stropu tolerujete už příliš dlouho, v podstatě jste však ve svém pohodlí spokojení. Jako jsem já byla v tomto příběhu. Ničím mě nepřekvapil, vše bylo podřízeno předvídatelné šabloně hollywoodských trháků a mně to kupodivu ani trochu nevadilo, naopak, připadalo mi správné, že vše zůstává v té zaprděné komfortní zóně: sympatický lékař - klaďas, tajemství hrobů na ostrově u pobřeží Aljašky, možná globální hrozba, osvícená krasavice pro nezbytné jiskření, pár vedlejších postav, ať může někdo natáhnout bačkory, ne zcela přemrštění (věrohodní) padouši a jako bonus pohled do pohnutého života poslední carské rodiny. Finální bod zpečetil čtvrtou hvězdu vzbuzením zájmu o dané období, události a lidi. Přestali být pouhou nejasnou šmouhou v paměti z hodin dějepisu, dostali tváře, prožila jsem jejich osudy s podstatně větší účastí. "Kříž Romanovců" samozřejmě není literatura faktu, autor s jistými osobami, historickými skutečnostmi i s místopisem nakládá v souladu s vlastními záměry. Pochválit musím také čtivý překlad s perfektními korekturami - málokdy nenajdu ani chybičku, zvláště u tak objemné knihy. 70-75%

Zajímavé čtení. Krátký medailon autora nelže: krásná literatura ve více či méně uvěřitelné kombinaci s fakty. Obraz carské rodiny, charizmatického Rasputina a obecně ruských poměrů po Velké revoluci čtenáře vždy osloví, přídavek aljašského prostředí a innuitské historie rozhodně nenudí. Jako bonus zřejmě věrohodné informace o největším zabijákovi 20.století, občas mě doslova mrazilo. Příjemný překlad, málo tiskových chyb. "Nebylo možné vyrůst na Aljašce, jen co by kamenem dohodil od polárního kruhu, a nepociťovat, že jste vzdáleni zbytku světa a že tvoříte jednotu s nesmírnými, nadčasovými živly, které vás obklopují. Měla vštípený smysl pro údiv - údiv nad tím, že lidstvu náleží místo ve velikém rozvrhu všech věcí, a niternou úctu ke každému pokusu lidí vytvořit systém, který by ho celý postihl." Jen se obávám, zdali - až se splní komentář The Times - tohle dílo ještě poznám . . .