Křídla sebepoznání

Křídla Sebepoznání jsou sbírkou poetických myšlenek dospívající Ivety, která seznamuje čtenáře s tématy, které se týkají lásky, vášně pro historii, sebepoznání, touha po životě. První sbírka básní je melancholická sbírka myšlenek, které vás zahřejí u srdce a nechají ve vás naprosto bombastický pohled na knihu.Iveta je dospívající dívka s křehkou duší, alespoň tak ji znám po mnoho let. Do této sbírky dala své srdce, a v hromadě básní to také můžete vidět, cítit. Rád bych se k téhle knize vracel. Je oto jakýsi pocit potřeby, který nedokážu popsat. Asi v některých básních vidím odraz sebe samotného, protože mluví o životě, jeho bolesti. O tom jak je těžké se najít v téhle moderní nesmyslné době. Klaním se, protože Ivet opravdu vzala svoje srdce a vylila všechny jeho trable, pocity a názory na život, smrt a jiná témata a ukázala nám naprostý perfektní výkon začínající spisovatelky.

Na Křídla sebepoznání jsem se těšila, ale bohužel mě kniha zklamala. Sbírka na mě působila spíše jako osobní deník než jako promyšlené básnické dílo. Mnohé básně opakují podobné motivy bolesti, osamělosti a hledání sebe sama, aniž by přinášely výraznější nový pohled. Jazyk je často velmi jednoduchý a místy sklouzává ke klišé, takže ve mně básně nevyvolaly hlubší emoce. Chyběla mi také propracovanější struktura – témata přecházejí od osobních pocitů k historickým postavám, což na mě působilo poněkud nesourodě. Je zřejmé, že autorka do knihy vložila mnoho osobních emocí. Samotná emotivnost však podle mého názoru nestačí k vytvoření skutečně působivé básnické sbírky. Čtenářům, kteří hledají kvalitně zpracovanou poezii, bych tuto knihu nedoporučila.