Křídla hvězd

Příběh Zvonilky neznám, ale tento příběh budoucí královny hvězdné roklinky Klarion a jejího přítele Milora, strážce zimy, jsem si zamilovala. Kniha začne postupným seznámením celého světa. Klarion pochází ze světa tepla a Milor ze světa zimy. Pro oba je nebezpečné přecházet do opačného světa. Klarion ale vynalezne, jak udělat aby si uchránila křídla před mrazem a vydá se s Milorem zachránit jak víly ze zimy, tak víly z tepla. Všechny sužují nestvůry, které víly uspávají nebo i zabíjejí. Zdá se, že jediná věc, jak je porazit je spojit síly magie tepla i zimy. Postupně se sbližují a jejich láska a přátelství je tak křehké jako led na plném slunci. To, že příběh poklidně plyne a láska je pomalá a kouzelná má svou atmosféru. Nechybí ani napětí, strach, touha číst, abychom věděli, jak to celé dopadne. Fandíme jejich čisté lásce, kde by jeden pro druhého život položil. Sledujeme i přátelství jejich kamarádek, které také září jako hvězdný prach. S touto knihou nezůstanete venku, ale ocitnete se mezi vílami a jste ty, kteří vyzařují jasným světlem magie proti temnotě. Jedete v tom s nimi do samotného konce. A já už se moc těším, až ji předám ve 12 letech Luci. Vím, že z ní bude uchvácená jako já.

U knihy jsem měla pocit, jako bych se na chvíli vrátila do dětství. Do světa víl, magie a jemných příběhů, které nejsou o velkých bitvách, ale o emocích. Příběh Klarion a Milora je spíš tichý než bouřlivý. Nečekej dramatickou, spalující romantiku, jejich vztah se rozvíjí pomalu, opatrně a skrze malé momenty. A právě v tom je jeho kouzlo. Je to láska, která nehlučí, ale postupně se vkrádá pod kůži. Atmosféra knihy je hodně pohádková a „comfy“. Autorka si dává záležet na prostředí, pocitech i detailech, takže svět vílí říše působí jemně, skoro hřejivě, i když se část děje odehrává v mrazivé Zimě. Celé to má lehce melancholický nádech, který se krásně hodí k příběhu o povinnosti, oběti a touze jít vlastní cestou. Klarion mě bavila svou odvahou a tím, jak postupně dospívá do role, která ji čeká. Její cesta není o velkých gestech, ale o drobných rozhodnutích, která ji formují. Milor pak působí jako její klidný protipól, a dohromady vytváří dynamiku, která je něžná, ale zároveň emočně silná. Tempo je spíš pomalejší a hodně stojí na atmosféře. Někdy bych možná uvítala víc napětí nebo akce, ale na druhou stranu právě tohle zpomalení dává prostor emocím a budování vztahu. A závěr? Ten ve mně zanechal jemné píchání u srdce a pocit, že některé příběhy jsou krásné právě proto, že nejsou dokonalé. Co mě překvapilo nejvíc, je univerzálnost knihy. Působí jako pohádka, kterou si může užít mladší čtenář, ale zároveň v sobě má dost emocí a myšlenek, aby oslovila i dospělé.