Krev s příchutí šampaňského

Autorku jsem neznala a ke knize se dostala náhodou. A přišlo velké překvapení. Dlouho jsem nečetla tak originální příběh. Toxický život s Modrovousem, který nám má otevřít naše třinácté komnaty. Posunout nás dál v chápání sebe sama i světa. Zpevnit nás a probudit. A nebo nás udolat a zabít. I když tohle všechno chápeme, je jeho hypnotizování tak silné a neodolatelné, že stále dokola selháváme. Černý anděl Modrovous umí být i nelkaskavější bytost na zemi. A my chceme, aby nás ta laskavá bytost před Modrovousem ochránila. Zraněné malé dítě v nás hledá bezpečí a ochranu. U druhých, ne u sebe. A teprve když přijde rána velká, je šance se probrat z omámení. Vzpomněla jsem si na Benoite Groult: "To princ nás uspává a teprve píchnutí o trn nás probudí." Kniha je plynoucí řeka emocí a pocitů, děje až tolik nenajdeme. V tom proudu občas vyplavou na povrch velká moudra, která se tam objeví jako záchranné vory. Asi nejlepší česká kniha, kterou jsem v poslední době četla.

Pokud máte rádi 200 stran deprese, která by se dala vyjádřit na 10 stranách, tak bude tahle kniha přesně pro vás. Mně to otrávilo život a možná i tu krev.