Přestože jsem si doktora Klimeše při prvním setkání (přednáška o vztazích na půdě ČVUT) zařadila spíše mezi populisty a "Všeználky", jeho nejnovější knihy jsem se chopila, a to na základě výroku, který sám zmínil "Věř, ale komu věříš, měř." :) Naměřila jsem tedy sama sobě a musím říct, že z větší části jsem po přečtení spokojená. Kniha v rozvinutější formě podává to, co se autor snažil posluchačům předat v rámci přednášky, a díky času, uplynuvšímu mezi přednáškou a čtením, bylo možno nahlížet na jeho názory s odstupem. Je dost možné, dokonce poměrně očekávatelné, že kniha nesedne každému. Někdo se může leknout "křesťanství" v názvu, a ve strachu, že se setká s novozákonní agitkou, knihu raději vrátí do regálu, jiný si pomyslí, že podobná témata jsou už přežitá... i tak ale tvrdím, že kniha stojí za přečtení - autor podává obsáhlé spektrum pečlivě shromážděných faktů (přínosných pro lidi libovolného vyznání), podložených jak zdroji, tak vlastním výzkumem; čtenář má možnost si množství autorových výroků ověřit na grafech či příkladech z praxe, které často oživují výklad teorie. Na druhou stranu je ale opravdu nezbytné zohlednit to, že autor je věřící, a kniha samotná to jasně a důrazně prezentuje (nejen názvem). Jakkoli s čistým svědomím říkám, že jsem si z ní mnoho vzala i coby jinověrec, některé názory byly pro mě jednoduše předpotopní. tl;dr - doporučuji nejprve zhlédnout některé z přednášek doktora Klimeše, aby si potenciální čtenář mohl udělat názor. Kniha jako taková může nadchnout i urazit, je proto užitečné předem se seznámit s autorovými postoji.

Téma partnerských vztahů je v knize nahlíženo ze všech možných stran. Jednak jsou zde rady, které by měl znát každý člověk žijící (nebo plánující žít) v dlouhodobém vztahu. Není to nic povrchního, je znát, že autor má spoustu odborných znalostí (nejen z psychologie) i zkušeností ze své poradenské praxe. Všechno, co tvrdí, má podložené (odborná literatura, vlastní výzkumy, statistiky,…), ale zároveň píše čtivě a zajímavě. Hlavní myšlenkou je asi to, že vztahy mají své vlastní zákonitosti, které je třeba respektovat. Když se budete chovat tak a tak, je pravděpodobné, že se stane to a to. Když se rozvedete, pravděpodobně budete cítit to a to. A tak podobně. Oblíbeným autorovým tématem jsou tzv. přechozené vztahy a rozchody/rozvody, před obojímž v knize mnohokrát varuje (partneři se při rozvodu sice rozejdou fyzicky, ale psychicky se dokážou rozejít až po mnoha a mnoha letech, v některých případech vlastně nikdy). Řekla bych, že pohled dr. Klimeše na fungování partnerských vztahů je skutečně vyzrálý a moudrý. Dále se kniha zabývá vztahem křesťanství a partnerských (ale i jiných) vztahů. Líbí se mi, jak autor ukazuje, že to, co tvrdí Bible o vztazích (např. desatero) dává z psychologického hlediska smysl. Cenné je, že se autor nevyhýbá ani problematickým a sporným záležitostem, v nichž je největší rozdíl mezi tím, co církev vytyčuje jako ideál, a mezi tím, co je v dnešním světě (často i mezi křesťany) běžnou praxí. Zde docela „píchá do vosího hnízda“ a každý křesťan s ním ve všem nebude souhlasit (leckdo bude pohoršen). Ale myslím si, že už jenom ta debata a nové promýšlení starých záležitostí je přínosem. A je vidět, že dr. Klimeš vše promýšlí opravdu důkladně a poctivě. Citáty: "Když vstupujeme do manželství, je to jako bychom dali partnerovi do ruky palcát, kterým nám může neuvěřitelně ublížit - tak, jak nám nemůže ublížit prakticky nikdo jiný na celém světě." "U blízkých lidí je vždy útok na blízkou osobu útokem na sebe sama." "Heslem rodičů by mělo být: Chovám se k dětem tak, aby se ke mně v dospělosti rády vracely, až já sám budu osamělý a starý."