Křesťanství 2.0

Rozporuplné pocity. Jako kdybych nečetl duchovní, ale nějakou seberozvojovou literaturu, která mě asertivně až manipulativně přesvědčuje o jediné správné pravdě. Nejde v ní ani tak o otázky – byť to autor pořád opakuje, spíš ale o odpovědi, které už jsou sebevědomě připravené. Ví, kde náboženství udělalo chybu - kam se vyvíjet. Neskromně působí i odkaz k Lutherovi, kdy mají být otázky snad základem nové reformace. Problém jsem měl už zkraje s navrženou modlitbou: „Pane, vyznáváme se, že jsme to, co započal Ježíš, pěkně zpackali.“ To jsem chtěl i knihu odložit. Jako že dva tisíce let křesťanství (i přes všechna selhávání) označíme za zpackání? Kolika lidem církev víru zprostředkovala a dala naději a smysl života, kolika nemocných a chudých se ujala? Křesťanství přece spoluvytvářelo západní kulturu. A co Duch, který podle naší víry v církvi působí a vede ji dějinami? Ale snad se dá použít i mírnější překlad: „Pane, připouštíme, že jsme s tím, co Ježíš započal, ne vždy naložili dobře. (řekla AI)“ S tím už se souhlasit dá... I některé kritizované problémy – strašením peklem nebo uzavřenost vůči jiných náboženstvím – už moc nepoznávám. Autor za mě vyvrací pojetí křesťanství, které neznám. A vadily mně i argumentační nejasnosti. Základní a dokola opakovaný řecko-římský narativ uchopení Ježíšova působení, je představen jako téměř historický fakt. Za mně jde ale o dost diskutabilní interpretaci. Rozpačitý jsem byl i z barevných vývojových zón. Autor varuje před povýšeností lidí ve „vyšších“ fázích, ale jeho systém k ní vybízí. Když s předloženými závěry nesouhlasím, tak jsem prostě ještě nedospěl do správné vývojové fáze. To k autorově kritice povýšenosti velkých církví prostě nesedí. Kniha má samozřejmě i řadu podnětných míst. Vadí mi její sebejistota, zjednodušování dějin a způsob, jakým mě občas tlačí k předem připravenému závěru. Omlouvám se bratranci, který mi knihu laskavě zapůjčil. :-)

Americky otravné honění autorova ega. Velké zklamání. Obrovský prostor je věnován ujišťování, že autor přináší něco zásadně revolučního, že je vlastně nový Luther, a že ho fundamentalisti nesnášejí, ale pak představuje úplně basic názory na úrovni asi tak prváku teologie. A to ještě bez sebereflexe a odstupu. Pro evangelikální prostředí jistě zastupuje důležitý hlas rozumu… pár zajímavých formulací pro kazatelskou praxi a několik trefných obrazů a odvážnějších biblických interpretací se tam najde, ale pro širší teologickou debatu nezajímavé a nic nepřinášející dílo, které se navíc v závěru dostane do jakýchsi psychedelických ujetin (ve vztahu k teologii dějin)… škoda.