Vůbec nevím co si o tom myslet... knížka je nádherná a výpravná... kresby opravdu zvláštní, a příběh neumím zhodnotit. Asi bomba námět, ale některé věci zůstali jen naznačené, nebo nedovyprávěné... Každopádně, docela mne ty malé sviňky štvali, a přál jsem jim všechno co si dělali. Připadli mi jako taková tlupa odporných neomarxistických, skřetích sluníčkářů...

Na Krásnou temnotu jsem se obrovsky těšil, ale výsledek mě zase tak nenadchnul. Celkově jsem to asi nepochopil, ale zkouším v tom hledat nějaké hlubší myšlenky... Hned na začátku se setkáváme s obrovskou záhadou, co jsou ti malí pidilidičkové zač? Odkud se vzali? Žili v Auroře celou dobu nebo se objevili pak? Jsou živí, skuteční, nebo symbolizují nějaké myšlenky? Tak pokud jsem to správně rozluštil, tak je celé osazenstvo na rozumové úrovni dítěte, a to je na tom nejděsivější, protože rádoby dospělé postavičky, které disponují rozumem dítěte jsou plné krutosti, naivity, nenávisti, vzteku, strachu, malichernosti a dalších emocí, které se v dětech extrémně mísí a potřebují vyzrát. Celkově pak můžeme vidět několik opravdu brutálních, nebo také extrémně hloupých chvil, které skutečně můžeme nacházet jen v dětském myšlení bez jakéhokoliv kontextu. Smrt nic neznamená, krutost je normální, nepochopení druhých naprosto extrémní... Až si říkám, kdo potřebuje takhle moc pomluvit děti, ale u žádné jiné věkové skupiny by tenhle záměr uskutečnit nešel. Cesta ročními obdobími zase není nijak symbolickým koloběhem přírody, ale společně s tlejícím tělíčkem spíš ukázkou lineárního plynutí času a úpadku a zmaru, kdy se postavičky vlastně ani nedokážou vymanit z nevyzrálosti a nedokážou dospět, i když se o to snaží (protože všechny pozitivní nebo rozumnější postavičky odešly hned). Mini-Aurora, která je stavěná do role hrdinky, které máme fandit, zase ukazuje plochost, kdy se skutečně snaží a má vhodné předpoklady, ale nedokáže se vyvinout. Kruté chvíle ji sice transformují, ale jako postava neroste, dokáže se pohybovat jen horizontálně, a tak i po své vrcholné pomstě stále jen sní o svém princi... Celkový děj je jednoduchý, možná až primitivní, ale ta interpretační rovina dětského myšlení je obrovská. Stejně se projevuje i kresba, která je nádherná, dětská, miloučká, ale přitom krutá, drsná a navíc se mísí se skutečně profi psychedelickými obrázky, jak to vidí člověk. Ze čtení mi bylo opravdu úzko a nelíbilo se mi to na mé emoce. Chápu uměleckou stránku a taky hrozně moc skrytých věcí, ale nevidím v tom úplně nějaké poučení nebo nějaký záměr, co by mi něco dal. Takže když řeknu, že se mi tahle kniha nelíbila, nemyslím to ani z nepochopení, ani jako odsouzení tématu, ale pro mě to není. Abych pravdu řekl, mám teď nějakou pořádnou depku z toho... :D