Královská krev Pomsta a vykoupení

Poslyšte o králi Alvaru přesmutný zpěv... jenž dobro od zla nepoznal, co živ byl a jemuž prokletím ztrpknula královská krev. Hele, má vůbec cenu mluvit o kresbě? Dongzi Liu prostě umí. Stačilo jen malé popostrčení směrem k Jodorowskému a vzniklo dokonalé dílo. Opět temně hnědé barvy a černo-rudá krev. Obrazy se nám míhají před očima, skoro jako film. Kresba za kresbou a stále žasnu nad detaily. Například syn krále Alvara, který se chce přidat k družině a být nápomocen v boji. Sledujte ten výraz, když je odmítnut..... Malá ochutnávka: Zatracení nuzáci! Pokaždé, když bojujeme s králem Honimem utíkají jako vyplašení zajíci. A když boj skončí, s hanbou se vracejí. Copak nevědí, že Kosmath nás chrání, pitomci! A Jodorowsky? Co by od něj mohl tak čtenář očekávat. Ironii, krev, nesmyslnost počínání a dlouhé proslovy ukončené bizarní situací a hesly, která ať jsou vyřčena, ne vždy jsou splněna. Když například Alvar prohlásí, že Honima opět porazí, trpaslice Giorie mu odpovídá: Nemalujte si to tolik, pane, Honim vítězí stejně často, jako my.....ano příběh začíná velkolepou bitvou dvou králů...zase. Teď zemřeš! Vzdej se! To ty zemřeš, jestli se nevzdáš! Jenže i ve světě zvířat musí existovat určitý řád. Silnější sežere srdce slabšího. Temně hororové nádechy za úplňku ve vlčí smečce určitě osloví nejednoho pozorovatele. I tady bych poukázal na perfektní detaily vlčích hlav. No, řekněte, kdo by to nakreslil lépe. Já myslím, že nikdo. Liu prostě umí. A Jodorowsky přidává svůj pohár silné královské krve. „Arame, jsi silný a statečný vlk. O každém úplňku nás doprovodíš na lov“. Citát: Nenávist nic neplodí, plodná je jedině láska. Láska a do toho krutá hra o trůn, intriky, chlast, sex a všudypřítomné napětí. Osud sice vybírá, kdo umře, ale jen mocichtivý určí kdy. A nedej Kosmath aby některá zvířata měli spolu v některém jiném vtělení děti. Ale víte o tom, že lásky vždycky zvítězí? Citát: Vy se nalijete chlastem, my se napijeme vaší krve!

„Poslyšte o králi Alvaru přesmutný zpěv… jenž dobro od zla nepoznal, co živ byl… a jemuž prokletím ztrpknula královská krev.“ Byť je Pomsta a vykoupení především o královských dětech Vaalovi, Maře a Aramovi, Alvar v jejich příběhu má pořád nepřehlédnutelnou roli. Scénárista Alejandro Jodorowsky si sem z první knihy přinesl celou tu hrubou a drsnou slupku, plnou násilí a krve, úkladů a bezpáteřní zrady, přihodil pár krvelačných bestií, špetku mysticismu a protože se blíží závěr i pár velkých rozhodnutí. Dějovou linku napřímil a srovnal, aniž by současně očesal hrany, takže je to pořád pěkně brutální jízda bez úhybných manévrů. Když je potřeba zabíjet a pokropit zemi krví, nějaký meč se vždycky najde (a když není meč, jsou tu zuby a drápy). Stejně tak se můžeme spolehnout na přítomnost nikdy nekončícího šílenství a nenávisti, které Královskou krví procházejí jako červená nit. Dongzi Liu z nastavené laťky nic neslevil a jeho kresba je stále na takové úrovni, že jsem občas zapomínal i číst doprovodné texty. Kolik emocí dokáže vtisknout do tváří schých postav je až neskutečné. Připočteme-li k tomu jeho práci s barvami, patří mu můj obdiv a úklona až k zemi.