Kráľovná

Kniha plná vyčerpávajících podrobností, spějící k adorujícímu osobnímu portrétu, podtitul by mohl znít "Oddanost službě". Královna tu byla po většinu mého života a cítila jsem potřebu se s ní nějak rozloučit... Čtenář se dozví všechno, co se o ní dá zjistit. Především z veřejně přístupných zdrojů, od oficiálních tiskovin po "názory z lidu"; zachyceno s důkladností a typickou britskou rezervovaností. Jediný problém vidím v jisté disproporčnosti: kapitola líčící narození a zázemí budoucí Alžběty II. (včetně přesné hodiny, kdy jí vyrostl další mléčný zub) je až opulentní vzhledem ke stručnosti líčení válečných let a (a to mne mrzí ještě více) k až klipovitému zachycení jejích posledních dvou dekád. Ta kniha nemá konec: jako by se zájem autora postupně vytrácel, jako by opisoval mizení zájmu světa o, zjednodušeně řečeno, symboly monarchie. Přitom sám přiznává, že osobnost Alžběty byla (a její odkaz je) mnohem víc... Těším se, až někdo zpracuje historii druhé poloviny jejího života. Ale uznávám, že to chce nejen Dennisonovu důkladnost, ale také odstup a odvahu...

Takto. Ako životopis je to dobrá kniha, ale potrebovala by zosekať, lebo dvesto strán len o detstve kráľovnej je naozaj veľa. Skoro som knihu odložila, lebo ma to už nebavilo. A ešte jedna poznámka. Mala som v rukách slovenské vydnie ktoré vyšlo až po jej smrti a tam je ten záver naozaj trochu padlý na hlavu. Bola to nepochybne zaujímava žena, ale prirovnávať ju k takým osobám ako Alexander Veľký, Katarína Veľká a podobne to mi prišlo už trochu cez čiaru. Naozaj si nemyslým, že je vhodný prídomok Alžbeta Veľká.