Král ve žlutém

Jsem moc ráda, že se mi konečně podařilo knihu sehnat za normální a ne nekřesťanské peníze. Hned jsem se na ní s chutí vrhla, hlavně proto, že autor byl do určité míry vzorem mého oblíbence H.P.Lovecrafta. Také mě zaujala poznámka o tom, že kniha byla předlohou pro seriál Temný případ. Osobně se mi líbila více první polovina knihy, druhá mě místy nudila, přišla mi zdlouhavá a na můj vkus moc "růžová", zkrátka zaujaly mě spíše povídky, kde najdeme aspoň zmínku o Králi ve žlutém a těch, které jsou strašidelné nebo alespoň tajemné.

Hodně zvláštní sbírka nekonzistentních povídek. Asi tak polovinu z nich spojuje Král ve žlutém - hra ve formě knihy, která prý způsobuje šílenství a ztrátu rozumu. Přičemž na každou z hlavních postav působí trochu jinak. Většinou nejde ani tak o horory jako spíš o mrazivé prvky v dekadentních až nechutně zbohatlických příbězích o umělcích, často malířích. Povídky nespojené králem ve žlutém jsou o poznání slabší, často o lásce, která umí být krutá, ale Chambers má ve zvyku příběhy směřující ke katastrofě v závěru stočit k úplnému happyendu. Tahle hra s čtenářem mě baví a zvláštní budoucnosti roku 1920 jsem propadl. S True Detective má společné to, že hlavní vraždící psychopat v této knize nalezl oblibu a její motiv prosákl do jeho osoby. Víra v Krále ve žlutém, touha spatřit Carcosu a černé hvězdy.