Král turnajů

Knížku jsem si moc užíval, líbila se mi. Měla spád a zase jsem se dozvěděl něco z historie. Celou dobu jsem si připomínal, že se odehrává třicet let před pro nás magickým rokem 1212, kdy byla vydána Zlatá bula sicilská a stali jsme se dědičným královstvím. Pro mě tam bylo všechno, co se mi na historických knížkách líbí, takže s klidným svědomím dávám plné hodnocení.

Král turnajů je druhý román Juliane Stadlerové. Rok po německém vydání vychází i česky (přeložit skoro 700 stran přeci jen trochu času zabere). I tentokrát se děj odehrává v období vrcholného středověku: kolem roku 1181. V prvním románu (Nebeská koruna) zavedla spisovatelka své čtenáře do atraktivního prostředí třetí křížové výpravy. V Králi turnajů se posunula o necelých deset let hlouběji do minulosti. Setkáme se znovu s Richardem Lví srdce a okrajově i s některými dalšími historickými postavami z prvního románu. Richard se neprojevuje zrovna jako vzor čestného chování, ale taková byla doba... Co mě na Stadlerové baví je, že se věrně drží historických reálií. Její romány nejsou jen příběhy zasazené do středověkých kulis. Ony se totiž přesně takhle mohly odehrát. Ale román se dá samozřejmě číst i jako "obyčejný" příběh o věrnosti a zradě. Nejlépe asi zrovna teď, za dlouhých zimních večerů - je to docela "bichle". Děj je zasazen do prostředí rytířských turnajů a jak už je to u Stadlerové zvykem, ubíhá tak, že zvednete oči od knihy a zjistíte, že máte za sebou nejméně padesát stránek. Erecovi a Genovefě jsme držel palce až do konce. Děj asi nemí cenu popisovat, jsou to jednoduše řečeno "úklady a láska". Pro milovníky historických románů ideální čtení. A jako bonus bych vyzdvihl i pěknou úpravu s tvrdými deskami, přebalem a záložkou - takhle má vypadat správná knížka!