Král na střeše/König auf dem Dach

Wurma můžu, jeho mistrné hraní se slovy a formou, stejně jako jeho dštění pravd mezitím. A k tomuhle vydání je navíc připojena i moc skvělá fotografie - líbí se mi to provedení celkově. Poema 'König auf dem Dach' (Da sind Sie ja!) je z větší části dialogem, který asi nejvíce ze všeho kritizuje stav moderní společnosti (20. stol), ale hojně nakusuje i univerzální otázky a asi je v ní i mnoho narážek (co vám profrčí nad hlavou), ale na autorovo přání k textu záměrně nebyly přidány žádné komentáře. To taky cením. Obzvláště poezie by měla existovat sama o sobě. "...Nežijeme, hrajeme cosi, co jsme viděli volně pobíhat: pokrytečtí z nápodoby, posloucháme drezúru. a ježto jsme si nevšimli, že bychom mohli i jinak, a ježto zrovna tak drmolí všichni ostatní, nazýváme to "žitím" a také to tak chápeme. Kdo nejde s námi... Měj se na pozoru před vlastníma ušima: mají stěny. A má-li poslední slovo nebe, pak je říká tak potichu, že je neslyšíme." Poblíž zaječela siréna. "Cvičení," řekl a pokračoval: "Kdo sází na náhodu, s čím má počítat? Radši zuby cenit než je zatínat; otevřenou pusu rozdávat, jako když chytneš láskou a všechny věci stojí za vzduchem, který je nad hrotem plamene. Pohleď jednou a pak už ne, jak se vlna ukotvuje v moři; jinak tě spolknou splašky a na kámen ti u úst ztvrdne text tvých bublin." (str. 97) str. 87 (Svoboda) str. 123 (Kulka...mince) str. 141 "...vadnou hory, protože. Penězům narostlo pohlaví, to jim nedá pokoje."