Král Krysa

Už u Šóguna jsem se přesvědčil, že James Clavell psal způsobem, který mi naprosto vyhovuje, o tématech, která mě převelice zajímají. Král Krysa je druhou knihou z jeho Asijské ságy, kterou jsem zatím přečetl, a její příběh si mě získal od prvních řádků. A nepustil mě až do těch posledních. Nevím, čím to je, ale už od střední školy mě z nějakého důvodu fascinují války na Dálném východě s důrazem na Japonsko. Celé to pro mě začalo rusko-japonskou válkou, a od té doby jsem u tohoto tématu uvízl a doplňuji si další a další podrobnosti. Japonci se za druhé světové války dopustili brutálních zvěrstev na civilistech, péče o zajaté spojenecké vojáky se v jejich podání velmi podobala situaci v nacistických koncentračních táborech, takže si zajatci prošli i vzhledem k věru těžkým přírodním podmínkám něčím, co by se dalo nazvat peklem na zemi. Autor popsal život v táboře realisticky, a když to vezmu kolem a kolem, nenechal na žádné ze svých postav nit suchou. Zajatci hnaní pudem sebezáchovy se tu dopouštějí činů více či méně pochopitelných, ale já už jsem se naučil lidi příliš neodsuzovat, protože si uvědomuji, že sám vůbec netuším, jak bych se zachoval v té které situaci na tak strašlivém místě. Jasně, moc rád bych si myslel, že bych zůstal za všech okolností čestný a statečný, ale na rozdíl od mnohých bojovníků zpoza klávesnice, o sobě nemám příliš velké iluze, protože si umím představit situace, které by mě dokázaly zlomit. Toto je svazek, jehož děj mě opravdu mocně bavil, a ještě mě donutil intenzivně přemýšlet, což je pro mě jasným kladem. Skvělé čtení, parádní obálka a mé jasné doporučení.