Krasojízda anglickou mytologií pokračuje – poté, co se ukázalo, že král Artuš má krapet pifku na všechny Sasy světa a Merlin má blíže k ďáblovi, než k dobrému staříkovi, co to s národem myslí upřímně, před naší nesourodou dvojicí hrdinů vyvstává další problém. Někdo doslova oživil legendu o Béowulfovi, takže proslulými mokřady se začne potloukat monstrum, jež rádo lidské masíčko. A kdo jiný si s ním má poradit, než Bridgette s Duncanem? Tedy hned poté, co dořeší své vlastní rodinné neshody… Král, jenž byl a bude není právě sérií, která by hýřila originalitou, ale staré osvědčené motivy zpracovává neortodoxním způsobem, přičemž neváhá sem tam sáhnout po důmyslných vtípcích pro fanoušky filmového či literárního braku. Ostatně, scéna s Jednotkou příliš rychlého nasazení je toho jasným důkazem. Naneštěstí se po vzoru úspěšných cyklů i Kieron Gillen snaží konec oddálit na maximum, a tak se zápletka spíš tříští, než že by nabírala směr ke konkrétnímu cíli. Ještě ale není všem dnům konec.

„Bouřlivý čas přeměn skončil, avšak odolal jsem jejich nátlaku a zůstal nezměněn. Leč obdržel jsem velmi znepokojivou zprávu . . . tímto světem již brzy bude kráčet můj dávný nepřítel . . . “ „Příběh ožil a oni zabili hlavního hrdinu“ Už v první knize, prvním příběhu, se mi strašně líbilo, jak se Duncan mění. Z vyplašeného zajíčka se pomalu stává tvrdý bojovník, ne-li rytíř bez bázně a hany. Jen se podívejte na titulní kresbu. Ty rysy, ta tvrdost, to odhodlání a krutost. Nemluvím o Babče, ale o Duncanovo výrazu. Jen škoda, že s ním každý jen „zametá“. Vždycky ho někam pošlou a pak čekaj, zda přežije. Hned na počátku tohoto příběhu se setká s Galahadem. A řeknu vám, Galahad se krásně „vybarvil.“ Jeho vizáž i s tím koněm je prostě . . . nádherně pekelný a dokonalý! Malá ochutnávka: Hoj! Slyšme zpěv o slávě Dánů, věhlasu vládců dávných věků, kdy urození muži udatně si vedli. Dvorany dobýval jednu po druhé, národy děsil, byť nalezenec nejdřív byl ubohý, tak útěchy došel. „Jsem zpět!“ (Béowulf , verš 1 – 8) Legendární monstra ožívají, Babča se ošívá a Duncan někdy hláškuje víc než Babča. Jinak všechno hoří, krev stříká a horký olej se vylévá. Příběh je nadupaný akcí a zahalený tajemnem. Kresba je nádherná a tak jsem si to jen užíval. A to jsem se těchto příběhů kdysi bál. Teď jsem za ně rád. Vřele doporučuji. Na konci knihy najdete „Galerii obálek!. A věřte, že je opravdu co obdivovat. Citát: Motorová pila má mnoho předností, ale tiché připlížení k nim zrovna nepatří.