Metalem jsem nepolíbená, proto jsem si v rámci čtení Kovu pouštěla ukázky zmiňovaných kapel, oprášila jsem Kmeny, ve kterých je kapitola věnovaná Black metalu, a ve starém čísel VICE jsem našla dvojstranu o zásadních metalových kapelách a jejich filosofii. Tohle jsem si odnesla. Black metal je subkultura na okraji metalové scény vycházející z misantropie, tedy nenávisti k lidstvu (nikoli však prý k člověku jako jednotlivci) především za to, jak se chová k planetě. Na druhé straně je zde zásadní obdiv k přírodě. Původní blackové kapely vyznávaly satanismus, ten ale u současných kapel ustupuje do pozadí. Co se týká účinku hudby na mě, zaprodance systému, mamynku nakupující ve slevách a stádní ovci, ten byl takový, jaký metalisti jistě zamýšleli - odpudivý. Jsem si ale vědoma toho, že kdybych black potkala v době dospívání, kdy jsem se musela popasovat se svoji rozervanou duši a identitou, že bych v něm dost možná našla útočiště, jako jsem je tenkrát našla v jiném hudebním směru. Nemít valné mínění o společnosti a mít komunitu a místo, kam se před světem můžu schovat, a když nemůžu, tak se aspoň zahalit do zvuku ze sluchátek, to dobře znám. V tom hlavnímu hrdinovi Nikovi rozumím. Nikův příběh je jistě pozoruhodný, místy mrazivě dystopický, podle mě má však kolísavou kvalitu. Některé linky jsou skvěle propracované (například linka syna), mizí a objevují se, když to nečekáme. Jiné mi zůstaly záhadou. Jak se k moci dostala metalová strana a jaké byly vůbec její cíle? Místy mi život podle metalové strany připomínal anarcho-kapitalsmus, zároveň však šlo o totalitu, což si dost odporuje. Nevím. Asi bych se potřebovala zeptat autora. Každopádně mám pocit, že Kov je jednou z knih, které si musíte (musím) přečíst víckrát, aby vynikla jejich celistvost. Na začátku knihy jsou útržkovité a bez kontextu fádní informace, které si jako čtenář nejsem schopna zapamatovat a propojit s pozdějšími informacemi v knize. Z konce knihy jsem proto přeskočila znovu na začátek a příběh mi zapadl do sebe. Přes výhrady mi to přišlo dobré a dávám 3,5 hvězdy v pěti.

Drsné, temné, depresivní, metalové. A ještě drsnější, temnější, depresivnější a death/black... metalovější než jsem čekal. Pokud někdo knihu zvolil, jako já, kvůli příslibu zajímavě znějící metalové dystopie, musím ho hned ze začátku zklamat*. Je tam, ale jen jako něco v pozadí, co na hlavní postavu/y dopadá. Není to rozvedeno do hloubky/větší podrobnosti, kniha se na to cíleně nesoustředí a už vůbec to není její větší část... ...přesto je Kov více než zajímavý a v českém literárním prostředí něco podobného vítám všemi deseti. Je to o otcovství, zneužívání, depresi všeho druhu, vztazích (ale jinak, než v převážné většině české beletrie!), drogách, normálnosti, malo/měšťáctví (v B i Z)... Dokonce i seřazení kapitol cíleně míchající s roky (od 1981 po 2041), které může přijít čtenáři samoúčelné, získává na posledních stránkách důvodnost. A dramatičnost! I když ne překvapivost, dumavější čtenář ty zvraty končící "na jednom místě" očekává (a vlastně si ani nejsem jist, zda autor někoho překvapovat chtěl). Proč potom jen tři hvězdy? -1 za to, že je to na mě až moc pesimistické. Literaturu čtu kvůli novým myšlenkám/nápadům všeho druhu a utápět se až v takové depresi není pro mě. Čekal bych, že metalový román z "černé knihovny" na mě bude působit víc než Jane Austen, ale třeba Pýcha a předsudek přes veškeré své cílení na jinou čtenářskou skupinu dokáže tnout i do mě silněji (opravdu tady píšu takové přirovnání?). -1 za to, že tomu nakladatel nedal dostatečnou péči. Ano, i v lépe připravených knihách se najdou hrubky a překlepy, ale tady jsou chyby nejen ve slovech, ale v celých časových linkách (kapitolách). Především je očividně špatně umístěn rok 2032 (patří pravděpodobně o šest let do budoucnosti), ale dalších drobných chyb je tam více (neodpovídající roky či návaznosti, viz komentáře na Goodreads). Přitom stačilo, aby si to redaktor/korektor/autor přečetl v chronologickém pořadí. A pak ta obálka, nejen, že je graficky opravdu nepovedená, ale i ten černý materiál na koruně se škrábe už jen, když knihu držím v ruce a čtu. Dvojí škoda, to si Kov nezaslouží. *Že já TL;DR a Kulturák tehdy neposlouchal poctivěji, opakováno je to v obou podcastech. A v prvním zmíněném dokonce přichází s teorií, že jde jen do dystopie zabalené pokračování naší reality, jen s novými pojmy popisujícím dnes už věci známé/používané a jinak pojatým "táborem".