Kov

Tohle byla hodně zvláštní, temná, ale také originální a čtivá kniha. V pasážích z minulosti a současnosti dojde na představení hlavních postav, k seznamování s metalem, ponejvíce s tím černým, k založení kapely, k nahrání dema, ale taky na násilí, drogy a drobnou kriminalitu. Postavy jsou problematické, což není v žánru black metalu nikterak neobvyklé, škoda jen, že nejsou hlouběji vyprofilované. Budoucnost přináší dystopii podanou s velikou nadsázkou. Román hodnotím kladně, ale zaujme spíše vyznavače metalu. Na závěr pohaním obal knihy, ten není moc vhodný. Tisíckrát lepší by byla černobílá fotka lesa, nebo pár týpků s corpse paintem. Citace: Celé to znělo ponuře, mrazivě a ztrápeně, jako by se někdo na pokraji sil plazil blátem, jenže při pozornějším poslechu jsme si uvědomili, že ten rytmus je vlastně neuvěřitelně rychlý. Tak rychlý, že to celé znělo, jako bych poslouchal nějakou sonickou šmouhu, z níž sotva rozeznávám obrysy. Bylo to něco úplně nového, metal posunutý do nového stupně brutality. "Co to je? To zní fakt kurevsky skvěle!" "Darkthrone. Říkají tomu black metal, teď se to objevilo v Norsku. Je to trochu jako starý Venom, Bathory nebo Mercyful Fate, ale ještě o něco brutálnější."

Kov obsahuje tři ne zrovna dobře vystavěné dějové linie. První hodně připomíná reálné vzpomínky mnohých fanoušků metalu a rocku z dob komunismu. Pirátské nahrávky na kazetách, zakázané koncerty, přísní rodiče. Pak se vše zvrhne v šílenou jízdu plnou drog a destrukce, která končí smrtí jednoho z kamarádů a rozpadem kapely. Druhá dějová linie je vystavěna na myšlence, že se bývalému Nikovu spoluhráči – ambicióznímu Satanovi – podařilo založit politickou Metalovou stranu a pomocí technologií ovlivňujících lidské emoce a myšlení nastolit svou vládu v zemi. To vše se ovšem Nik a s ním i čtenář dozvídá z náhodných útržků vložených mezi kapitoly věnované Nikově minulosti a rádoby existencionalistickému přemítání o dobru, zlu a zbytečnosti lidského života. Až zhruba za polovinou více než dvousetstránkové knihy se před čtenářem začne pozvolna rýsovat dystopický rozvrácený svět, podobný těm, které známe z Falloutu či postapo románů. V této části příběhu se Nik vydává na svou poslední cestu – zabít původce všeho zlého, svého bývalého spoluhráče Satana. To, že je jedinou ultimátní zbraní proti tvůrci zkázy demo nahrávka, kterou kdysi Nikova kapela pořídila, už zní jako výplod naivního pohádkáře. Celá tato dějová linie je uspěchaná, zkratkovitá a plná nelogičností. Celý příběh nedává moc smysl a působí jako prezentace autorových domněnek o tom, co je black metal a jak působí na lidi. Nutno podotknout, že pod fasádou rádoby dystopického příběhu o síle black metalu jde jen o polovičatě odprezentovanou snůšku klišé a předsudků o tomto hudebním žánru.