Kouzlo obsidiánu

Druhý díl nabírá správné grády a já jen doporučuji číst tuto trilogii postupně, protože tak si to člověk správně užije a dojde mu i chování jistých postav z předchozí části. Zde se odhalují bezmála všichni. U Anny to není překvapením a já mám jistotu, že strany z proroctví mám jisté od samého začátku. Překvapením není ani Kira, náznaků tam bylo vícero. Líbí se mi nové postavy, hlavně zaklínači Adrian a Radana a alchymista Natan. A ze staronových mě nejvíc baví Cedrik, a to že na to Damienovi hupnul. Ztráty zamrzely, ale stále si říkám, a to na základě proroctví, že zvrat je ještě možný. Jsem ráda, že humor a ironie nekončí a rovnou se vrhám na závěrečnou část. Stařík sebral ze stolu telefon a někomu volal. „Sestra mého bratra je dcerou mojí matky, dcerou tvého otce a mou vyvolenou,“ vysypal ze sebe do telefonu a mně překvapeně vyletělo vzhůru jedno obočí? „To je nějaký návod na incest nebo co?“ nechápal Kristof. „Jsi pako,“ smál se mu Adrian. „To je heslo kvůli krytí hovoru.“

Osobně si nemyslím, že by nějaký démon byl schopný dobra, ale ve fantazy světě to zafungovat může, proč ne? Druhý díl nabírá tempo, Anna se vyrovnává se svým posláním zaklínače, spolu s přáteli luští dávná proroctví, zjišťuje svou nezastupitelnou roli například ve zvrácení vymazané paměti a podobně. Cesty za odhalováním tajemství jsou nebezpečné, zradu tuší i v nejbližším okolí. Jak se s tím vším popasuje? Najdou si s Damienem čas na sebe ? Jak na ní zapůsobí sídlo zaklínačů? Dokáže dál tajit své poslání před nejbližšími přáteli z řad lidí? Povedený díl.