Kouzlo Amberu

Chvíli jsem měl chuť je oba zabít. Ta chvíle trvala dlouho, moc dlouho. Pak jsem jim chtěl ublížit. To trvalo ještě déle. Po celkem neslavně povedeném prvním příběhu o Oberonovi z pera mistra Betancourta, nazvaném První stín Amberu ** a již slušnějším druhém pokračování s názvem Amber a Chaos **** se tato kniha řadí někam do středu imaginárního stínu ***. Zatím co je první třetina příběhu absolutně perfektní a veze se v rytmu Zelaznyho humoru a akce, druhá třetina vše totálně pohřbí pod vrstvou nelogičnosti a zmatku, aby pak alespoň trochu vešla do solidnějšího finále. Oberonovo naprosto komické dohady s mluvícím stromem, jsem probrečel smíchy. Perfektní dialog, směšné situace a geniální pointa, dala celému příběhu vysokou laťku. Bohužel, v další části knihy (příběhu) už nebyla překonána. Naopak logika příběhu (zvláště shánění zlata) prudce klesla. Samotný vznik Amberu a jeho Stínů by určitě mistr Zelazny zvládl lépe. Já tomu věřím. John Gregory Betancourt to nezvládl a zamotal se v chaosu vyprávění, zmatku v postavách a podivném kuplířství s nimi. Pesimista ve mně napůl očekával, že vše bude v plamenech, ale opak je pravdou. Tahle stínová vatra se nerozhořela. Vyšla ještě jedna kniha na toto téma, nese název Stíny Amberu. Jsem jejím vlastníkem již několik let, ale tuto předsérii o Amberu čtu poprvé. Dám tedy poslední knize šanci mě nějak oslovit a neutopit v Chaosu. Malá ochutnávka: Snažil jsem se jídlo příliš nezkoumat, neptal jsem se, co je to v sendvičích, ale snědl jsem jich šest. Byly docela chutné, když jsem ignoroval křupání a občasné zakvičení......... V příběhu spisovatel Betancourt použil několik celkem dost dobrých situací a hlášek. Vybral jsem deset citátů a vepsal mu je do jeho „Stínu“. Přečíst si je můžete i v mém profilu pod pokličkou nazvanou „Oblíbené citáty“. CITÁT – Jest-li mě zabiješ, nikdy ti to neodpustím, Oberone............

Je v tom cítit zmatek. Vypadá to, že se pan Betancourt začíná strácet v chaosu. Některé situace se opakují z dob Corwina a sám Oberon je tu popisován jinak, než nám naznačoval mistr Zelazny. Ještě se to dá číst, ale tuším, že to nedopadne zrovna nejlépe. Všechno to zkončí patosem, protože ta cesta k tomu vede. Logiku příběhu tu sem tam zachrání dobře cílený humor, kterého v této celé sérii není zrovna moc. Jsem zvědaví na další knihu, ale asi ji zatím odložím a pustím se do něčeho čerstvějšího.