Kouzelná tramvaj a neposedný Kuba

Knížku jsem půjčila synovi v knihovně a těšila se na společné čtení. Bohužel jsem zklamaná, i když synovi se to nejspíš líbilo, protože jsme ji měli přečtenou během dvou dnů. Pro mě tam ale bylo dost nesmyslů, přes které jsem se nějak nedokázala přenést, i když vím, že je to pohádka. První mrzení bylo z toho, že skoro třetina knihy (6 kapitol z 16) se odehrává v přístavu, což zrovna dvakrát nečekáte, když si půjčujete knihu o tramvaji, mě to tam zkrátka nesedělo. Vadily mi i disproporce, např. jeden zlý piloun udělá díru do obří nákladní lodi, a to takovou, že se loď začne potápět, díru, kterou vzápětí „zaplácne“ jeden rejnok, poté velryba na sobě unese onu několikatunovou nákladní loď a dopluje s ní bezpečně do přístavu. Kuba není neposedný jak se prezentuje, je to prostě normální zvídavý kluk, kterého fascinují tramvaje a chce si vše vyzkoušet…Nemohla jsem se při čtení zbavit pocitu „nenápadného“ moralizování (např. jó, kdybys jen tenkrát poslechl rodiče a naučil se plavat.., musíš poslouchat a nesmíš si dělat co chceš… apod.). Jakubův dědeček vlastní kouzelnou hůlku, pomocí které mu vyčaruje jeho vysněnou tramvaj, ale ne proto, aby ho potěšil, udělal mu jen tak radost a splnil mu jeho velký sen, ale proto, že je hodný a pomáhá babičce..achjo. Tramvaj Cecilka je kouzelná, umí čarovat, pokaždé třikrát zazvoní a třikrát zabliká, a pokud má elektřinu dokáže se přemisťovat z místa na místo, její kouzla fungují. Pro malé čtenáře mi ale přišlo nedostatečně vysvětlené, jak to s kouzly obecně funguje, protože někdy při čtení i nabydete dojmu, že tramvaj si jezdí jen tak, aniž by koleje potřebovala a stejně čaruje. Celkově mi vyprávění přišlo nekompaktní, dvě kapitoly odehrávající se na louce a tramvajová víla se šotky mi připadali nadbytečné nebo to spíš působilo jako pel mel všemožných témat. Plusové body dávám za ilustrace Marie Koželuhové, za krátké kapitoly a pár naučných informací, které se v textu objevily (např. rozdíl mezi trolejbusem a tramvají, jak se řídili staré typy tramvají, seznámení s pojmy jako je vozovna, pantograf), synovi se líbilo jméno tramvaje – Cecilka. Věřím, že menším dětem se kniha líbit bude. Za sebe hodnotím jako slabší průměr.

Naprostor souhlasím s Luciluc. Knížka se tváří líbivě a děti (6 a 3) i bavila, ale mně se u toho kroutily všechny prsty na nohou a občas jsem musela dokonce zavřít oči. O tramvajích to není skoro vůbec, což technické nadšence dost zklame. A pak následuje už jen jeden nesmysl za druhým.