Koupání s hrochem

Kdepak, jak má někdo pocit, že dovede zprostředkovat své příhody z dětství a z dospělosti se zvířaty ostatním (mimo rodinu), tak by se měl nejdřív hluboce zamyslet: jsou ty příhody opravdu zajímavé, případně výjimečné, jsou veselé (či alespoň poučné), budou jim vůbec čtenáři rozumět, píšu pro čtenáře (a nejen pro sebe a nejbližší okolí, které můj styl zná a přimhouří oko), a pokud je chci doprovodit fotkami, jsou vypovídající, pěkné, hodící se, či alespoň srozumitelně vybrané? Pokud to včas neudělá a odpovědi na předchozí otázky chránící bezmocné čtenáře jsou častěji ne než ano, pak je výsledek nabíledni. Zbytečná kniha, která není čtivá, zajímavá, natož pak snad byť jen mírně veselá. Odkládám ve třetině, zatím opravdu nuda, natož ten slibovaný ten hroch. A ty fotky? Těch pár nejasných čb minifotek za zmínku ani nestojí. Znechucená čtenářka.