Asi proto, že jsem neměla velká očekávání, se mi sbírka povídek líbila. Byl to příjemný nostalgický návrat do světa Smrtek. Jak tu píší jiní čtenáři, některé povídky byly skvělé, jiné dobré, ale žádná nebyla vyloženě slabá. Některé připomínaly něco nebo někoho z nám již známého světa, jiné rozvíjely zcela nové nápady, popisovaly nová místa a způsoby kosení. Od vtipných po velmi dramatické, mně tato kniha povídek mile připomněla svět, ve kterém jsem před časem s nadšením strávila čas. Neal Shusterman je můj oblíbený autor a doufám, že přijde zase s něčím novým.

Když jsem se dozvěděla, že Shusterman napsal další knihu, naplnilo mě to velkým nadšením. Když jsem zjistila, že ji bude prezentovat v Praze, dokoupila jsem si všechny jeho knihy, které jsem předtím četla z veřejné knihovny, a vypravila se na autogramiádu. Jak z té akce doteď mám velmi rozporuplné pocity, ani z Kosení nejsem kdovíjak odvařená. Asi se budu ve zdejších hodnoceních vymykat, ale jak Shustermanovy knihy miluji, když jsem Kosení dočetla, smutně jsem konstatovala, že bych se bez něj i obešla a že kdyby nevyšlo, až taková škoda by to nebyla. Před samotným čtením jsem si dala re-reading celé Smrtky, abych si oživila postavy i události, a ač jsem si příběh pamatovala velmi dobře, stejně mě to zase celé dostalo. Musím však konstatovat, že pro čtení Kosení není znalost série nezbytná. Pro čtenáře je dobrá tím, že ví, do jakého světa se vydává a jaké jsou jeho zákonitosti. Ve většině povídek však vystupují postavy neznámé a důvěrná znalost Citry, Farradaye či Rowana není nutná. Kdo však trilogii zná, ten se lépe zorientuje, ocení osudy C. s. Currieové a vychutná si i různé více či méně skryté narážky v textu. !!! POZOR SPOILERY !!! PRVNÍ ŠVIH: Nejsem na poezii, takže tohle mě hned v úvodu úplně nedostalo :-). Obsahově to není zlé a když to byl jediný text, do kterého hlavní autor nezasahoval, tak na tom něco bude, jen já se asi úplně nedokážu vžít do pocitů Smrtky - ostatně při čtení knížek jsem ani nikdy neměla potřebu se do Smrtky stylizovat. IMPOZANTNÍ: Za mne trošku zklamání, čekala jsem tak nějak víc. Vyznění povídky na mě působilo tak, že Currieová vlastně bývalou vládu pokosila jen proto, aby se jí „zasloužilé“ Smrtky přestaly posmívat. Velkým zklamáním pro mě byla i informace s obarvením copu, žila jsem v bludu, že Marie měla stříbrné vlasy od přírody. OD ZVÍŘAT RADĚJI DÁL: Řadím se k těm, kteří by tuhle povídku klidně vypustili. Ne, že by byla napsaná blbě, to ne, ba dokonce jsem stále čekala, co se z toho vyvrbí a byla napjatá. Ale ústřední Smrtka zde není příliš ctihodná, spíše pro smích, a závěr celé povídky to jen potvrdil. NEZVEDENECKÁ ULIČKA: Ač mě povídka v průběhu moc nebavila, samotný závěr a odhalení Mámy se mi líbil moc. Přestože v textu vůbec nefiguroval, já toho Nimba prostě miluju. MARSOVSKÁ MINUTA: Asi jsem trapně přízemní a od Kosení, i když jsem věděla, že je to něco nového a jiného, jsem očekávala hlavně shledání s postavami, které mi jsou známé - tahle povídka se mi líbila nejvíc. Možná i proto, že hlavní aktér zde není jednoznačně a prvoplánově záporný, a že to, co udělal, bylo sice masové a zdrcující, ale rozhodně to tak nezamýšlel. (Anti)Hrdina je tady komplexnější, trochu zneuznaný frustrát, ale rozhodně lidštější než karikatura ze třetího dílu. (Kdo z nás někdy nežárlil na oblíbenějšího spolužáka, který je flink a úspěchy k němu přichází samy?) V textu také hodně narážek na trilogii, třeba Xenokratova zmínka o tom, že se ve své róbě nehodlá koupat aj. SMRTELNÉ PLÁTNO: Velmi pěkná povídka a zajímavý námět. Čtenář se stává svědkem konce jedné éry a nástupu nové. CIRROVÉ: Protože mojí nejoblíbenější postavou je Nimbus, a jelikož jsem čekala návrat ke známému, další povídka, která mě potěšila. Včetně nenápadné narážky na Lorianu a Joela. Smrtka Morrison konečně jednou udělal něco pořádně :-). ANASTASSIN STÍN: Pro mě trochu zbytečný příběh, včetně informace o tom, jaký typ se líbí Citřinu bratrovi. VYTRVALOST PAMĚTI: Jako příběh zajímavé, nicméně Smrtka Dalí mi byl vyloženě protivný. Jak padlo i v jiném z komentářů, povídkový formát má ten nešvar, že na takhle malém prostoru si člověk nevytvoří k postavám takovou citovou vazbu. A ty způsoby jeho kosení??! SEZNÁMENÍ A SMRT: Smrtka Boo se v této knize zařadila mezi další, které v cechu považuji za naprosto malicherné, zbytečné a rozhodně neodpovídající vznešenému obrazu Smrtek tak, jak ho Shusterman budoval v původní sérii. Pro tetičku muselo být velmi zdrcující zjistit, že i hlavní sekáč zarytě trval na tom, že šlo o sebepokosení, a že ji vlastně nikdo nemá rád. Přesto jsem si z povídky neodnesla nějaký hlubší prožitek. SPÁT, SNAD I KOSIT: Tento příběh řadím mezi ty v knize nejlepší. Zajímavý námět, který umožňuje zapojit velké množství nápadů a těžit z něj víc a víc, aniž by se vyčerpal. TEMNÁ OPONA ZVEDÁ: Pro některé fanoušky asi světýlko na konci tunelu, pro mě spíše frustrace. Jednak se nikdy nesetká se svou láskou, a pak to vlastně technicky není ona Jak jsem si myslela, že Shusterman nemá slabou knihu, tahle mě nenadchla. Možná časem a při dalším čtení změním názor, ale po dočtení jsem spíš zklamaná než nadšená. Nápady mnoha povídek mě zaujaly, ale jak chyběl nějaký jednotící prvek (pominu-li, že jím je zasazení do universa Smrtky), nijak zvlášť ve mně nerezonovaly. Pro skalní fanoušky zřejmě must have, ale já sama ale vím, že se velmi pravděpodobně ke Kosení nebudu vracet tak často jako k románům. Tam Shusterman vynikl v celé své síle a možnostech, za mne mu povídkový formát příliš nesvědčí.