Kořeny jabloní

Tohle je debut jak má být. Mezigenerační rozdíly tu nejsou vyobrazeny jako něco, co mezi jejich představitele staví zeď, naopak. Autorka citlivým způsobem ukazuje, že i přes velký věkový rozdíl mají Lenka s Magdou mnoho společného, že ať je doba jakákoliv, prožitky mohou být podobné, ne-li stejné. Při čtení si uvědomíte, jak důležité jsou v životě detaily, že všechno má svůj začátek i konec, že bolest se může skrývat i tam, kde byste ji nečekali. A závěr? Tak ten si každý čtenář může vyložit po svém; někdo jako otevřený, někdo jako jasně daný, záleží na úhlu pohledu. Nesmím zapomenout na zajímavý styl vyprávění - autorka v 80 % používá druhou osobu jednotného čísla. Neotřelé, poutavé, čtenáře snadněji propojí s hrdinkami. Výhodou je, že kapitoly jsou krátké a přesto v nich dostanete maximum.

Z letošních nových českých autorek zatím ta nejlepší. Sice jsem se obávala (zase trápení, dramata z minulosti), ale bylo to pěkné počtení. Neobvyklé téma a přátelství podané tak, že to byla radost číst. Trochu urychlený konec, ale jinak spokojenost (a podněty k zamyšlení).