Konšpirácie

Téma konspiračních teorií již bylo zmapováno z tolika úhlů pohledu, až by se mohlo zdát, že už o něm nelze nic nového napsat. Autoři však konspirace ve své knize pojali velmi originálně. Nejde o žádnou strukturovanou encyklopedii, jejich kniha je vlastně chronologickým příběhem neznámějších konspiračních narativů. Čtenář se tak dozví, jak souvisely novověké teorie o iluminátech nebo hoaxy o očkování se zakořeněnými lidskými obavami i městskými legendami, které jsou tu s námi již stovky let. S humorem jim vlastním vysvětlují oba pánové, že zatímco v 19. století neměly konspirační teorie dostatek prostředků ke svému šíření, dnes, v době internetu a sociálních sítí, pro ně nastaly ty nejlepší podmínky. Jen tak mohl vzniknout QAnon, vedoucí nakonec k násilnému povstání proti americké vládě. Spousta příběhů a městských legend uvedených v knize je důvěrně známá, některé naopak překvapí (třeba teorie o tom, že některé známé celebrity jsou mrtvé a místo nich vystupují jejich kopie).

Autor má dílo pečlivě ozdrojované, poznámkový aparát je na konci knihy. Seznámí nás s tím, že konspirace jsou staré jako lidstvo samo. Lidé se během podobných událostí chovají stejně, viz kapitoly o moru, tyfu, očkování apod. Jakoby psaly přímo o covidu. Logicky se snaží čtenáře navést, kdo z čeho by měl či neměl prospěch. Že není možné navěky věkův zachovat mlčenlivost o jednotlivých komplotech. O tom, že záminky k válce (po 11.září 2001) by šly vyrobit mnohem jednodušeji, než nechat padat mrakodrapy. O tom, že atentáty prezidenty mohou být úplně trapně nejen dílem rozsáhlých spiknutí, ale světe div se i činem jednoho pomatence. Upozorňuje na důležitost rozpoznání příčiny a důsledku. Chce, aby se na událost člověk podíval pohledem okamžiku, kdy se stala, nikoliv pohledem "generála po bitvě" - co ví, jak vše do sebe zapadá. Upozorňuje na selektivní paměť, na to, že si mnohé teorie odporují i na to, že některé konspirace se ukazují jako pravdivé. Na závěr radí, jak co nejlépe rozpoznat konspirace a jak si uchovat zdravý rozum.