Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
79%
(289 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
12.1.2017
8
Tuto knihu bych doporučila všem nastávajícím rodičům jako kontrast k mnohým moderním publikacím na podobné téma. Na rozdíl od jiných knih a článků se Koncept kontinua obrací zpět k našemu nitru a prastarému instinktu, který nás i v naší přecivilizované společnosti s často pokřivenými hodnotami vede vždy správným směrem. Naopak bych knihu nejraději zakázala všem rodičům, kteří by se jí pokoušeli řídit...
Tuto knihu bych doporučila všem nastávajícím rodičům jako kontrast k mnohým moderním publikacím na podobné téma. Na rozdíl od jiných knih a článků se Koncept...
Tuto knihu bych doporučila všem nastávajícím rodičům jako kontrast k mnohým moderním publikacím na podobné téma. Na rozdíl od jiných knih a článků se Koncept kontinua obrací zpět k našemu nitru a prastarému instinktu, který nás i v naší přecivilizované společnosti s často pokřivenými hodnotami vede vždy správným směrem. Naopak bych knihu nejraději zakázala všem rodičům, kteří by se jí pokoušeli řídit úplně doslovně. Například i jinak podnětná kapitola o miminkovském pudu sebezáchovy by mohla v někom vyvolat mylný dojem, že může své civilizované děťátko nechat hrát si samotné na břehu řeky nebo u bazénu a pud sebezáchovy mu nedovolí se utopit. Také se mi nelíbí snaha autorky naroubovat svou teorii na všechny možné společenské problémy jako je kriminalita, drogová závislost apod. Lidská mysl je daleko složitější a komplexnější, než aby se všechny její neduhy daly vyřešit nošením dětí v šátku. Všeobecně jsem v knize nacházela místa, se kterýma bych se úplně ztotožnila nebo která mě naopak neoslovila vůbec. Například pasáži, kde autorka sugestivně popisuje pocity miminka, které je ponecháno osamocené v postýlce, jsem naprosto uvěřila. U pasáže o pár řádků níže, kde se popisuje trauma dítěte vozeného v kočárku, jsem jen nevěřícně kroutila hlavou. Autorčinu radikální nenávist vůči kočarku, který většina dětí očividně miluje, jsem nedokázala pochopit. Ale i přes mnohé výtky jsem knihu přečetla jedním dechem a jsem za ni ráda. Donutila mě se nad některými věcmi znovu zamyslet a trochu je přehodnotit. Za to jí děkuji.
Číst více
Číst více
16.4.2019
6
Autorka vychází ze zážitků a vědomostí, které získala při pobytu mezi jihoamerickými indiány. Já osobně si nemyslím, že můžeme srovnávat naši a jejich civilizaci a aplikovat všechny jejich postupy a být neskonale šťastní. :-)
Kniha je víc emocionálně založena, mně osobně víc vyhovovalo Aha! Rodičovství, bylo tam víc vědecký podložených faktů a obecně vysvětleno, jak funguje dětský mozek. Paradoxně...
Autorka vychází ze zážitků a vědomostí, které získala při pobytu mezi jihoamerickými indiány. Já osobně si nemyslím, že můžeme srovnávat naši a jejich civilizaci a...
Autorka vychází ze zážitků a vědomostí, které získala při pobytu mezi jihoamerickými indiány. Já osobně si nemyslím, že můžeme srovnávat naši a jejich civilizaci a aplikovat všechny jejich postupy a být neskonale šťastní. :-)
Kniha je víc emocionálně založena, mně osobně víc vyhovovalo Aha! Rodičovství, bylo tam víc vědecký podložených faktů a obecně vysvětleno, jak funguje dětský mozek. Paradoxně jsou ale výstupy dost podobné. Víc lásky není nikdy moc lásky.
Co se týče knihy samotné, četla se mi trochu těžkopádně, a asi by mi více vyhovovalo, kdyby v těch pasážích, kde se píše, jak naše civilizace dělá vše špatně, bylo rovnou psané, jak to vlastně napravit. Tomu je vlastně věnována poslední kapitola, ale člověk má celou dobu pocit, že dělá všechno blbě a není z toho ven.
Nicméně pár mateřských poznatků, které jsem nevědomky aplikovala já, protože mi to tak přišlo přirozené:
➡️nošení v šátku: ne, dítě se tím fakt nerozmazlí a nebude na vás závislé... Krásně se nám ukázalo, že prostě přijde chvíle, kdy se osamostatní a mámu většinu času nepotřebuje.
➡️spaní ve společné posteli: zase stejná situace, prostě přijde chvíle, kdy dítě samo potřebuje svůj prostor a odebere se do postele vlastní a do té doby má prostě jen víc lásky no :-)
➡️ není důležité dětem neustále vymýšlet aktivity a zabavit je, jednak je důležité je nechat se nudit, aby si uměly aktivitu najít sami a druhá důležitá věc je, aby byly součástí dospělého života a viděly, jak probíhá, takže vaření, uklízení, nákupy - většinu času není problém a dítě se může částečně zapojit.
➡️ a poslední věc - důvěra - věřit, že děti stačí na víc, než si my myslíme. Když někam vyleze, pravděpodobně taky sleze a nespadne, když dá něco do pusy rozhodně to neznamená, že se udusí a když vezme do ruky nůž, neznamená to, že se pořeže. Vendelín vezme nůž každou chvíli a nikdy se nestalo, že by ho vzal za ostří, nikdo totiž kolem něj nepanikaří, nekřičí, že se podřízne a tak. Stačilo ukázat, vysvětlit a chápe... pracuje s kladivem, vaří, mixuje, prostě je součástí dospělého života.
Takže asi tak. :-)
Kniha je určitě přínosná, je ta spousta malých příběhů ze života indiánů, dozvíte se, jak to tam funguje a některé věci se dají praktikovat pohodlně i u nás. Pak jsou tam samozřejmě věci, se kterými nesouhlasím. Každopádně by každý měl dělat to, co mu samotnému přijde přirozené a neposlouchat ty dobře míněné rady svého okolí.
Číst více
Číst více