Koncepce práva jako systému

Safra porte, to je asi historicky poprvé, kdy musím zcela upřímně prohlásit, že mně monografie vzešlá z pražské fakulty upřímně a jednoznačně nadchla, a to dokonce v té míře, jakou jsem nezažil už delší dobu. Vážení, když jsem jednoho večera v půl jedenácté do knihy nakouknul, jako abych zjistil, jak je to zhruba napsané, nebyl jsem schopen až do jedné hodiny ráno knihu odložit a hltal jsem řádek po řádku s upřímným požitkem. Ohromující! Neříkám, celou knihu to nevydrželo, ale i tak. Autor začíná historickým exkursem, nejlepším čtením přitom vedle Grotia a Pufendorfa je skvělé pojednání o Leibnizovi (třebaže by mohlo být delší a detailnější). Jejich přístupy jsou naprosto jasně a neproblematicky vyloženy. Čtení o Leibnizovi je pak, jako vždycky, ohromující už samou postavou velkého filosofa. Následuje detailnější povídání o Kelsenovi, Hartovi, Luhmannovi, Teubnerovi a Weinbergerovi. I tyto části jsou velice jasně a přehledně vypsány, je to skvělé čtení. Osobně pro mne méně zajímavé, jejich přístupy už mi byly známy, ale to je chyba má, ne knihy. Posléze následuje povídání o mezích systému práva, mj. o ekonomické analýze práva a náboženských systémech. (I politice, ale to spíše okrajově.) Obzvláště pozastavení-se nad vlivy náboženských systémů velice oceňuji, to je leckdy silně opomíjeno. Posléze autor přechází k vnitřní struktuře práva. Nepopírám, zde už mi kniha přišla poněkud tuctovější. Dohromady mám dvě výtky. Jednak je kniha až zbytečně krátká a rozhodně nevěnuje dostatek pozornosti všem tématům – proto se mi kapitoly o vnitřním uspořádání systému práva jevily slabší. Autor prostě vynechává až příliš mnoho relevantních informací. Ty co podává, podává nadále přesně a jasně. Ale mnoho opomenul. Navíc jsou (a to beru jako výtku druhou), některé kapitoly přeci jenom příliš povrchní. Mj. vnější limity systému práva jsou do značné míry banální. Na podstatě mého nadšení to ale vlastně moc nemění. Kniha si při rozumném rozsahu musí témata pečlivě volit a právě vzhledem k rozsahu, udělala to tato výtečně – předává opravdu masivní množství zajímavých informací. Co víc, přidává je s mimořádně bohatým poznámkovým aparátem, za který je třeba dát autorovi hold. Na dvou stovkách stran se jedná o víc jak jedenáct set poznámek pod čarou, s nějakými cca pěti sty knižními zdroji (odhadem). Přitom je výklad srozumitelný, důkladný a pohybuje se na bázi poměrně běžné srozumitelnosti. Ani vrozený autorův konzervatismus (minimálně oproti mé osobě) nijak erudovaný nádech knihy nenarušil.